Virtuální realita už i v řadě evropských škol pomáhá dětem s učením. Ale jakého virtuálního učitelé preferují dívky a jakého chlapci? Řeč jako mluvíme, ovlivňuje paměť. Které jazyky jsou na tom lépe a kterého vůz tomto ohledu je? O tom budeme mluvit. A také se dozvíte, že našemu spánku i nočnímu klidu v paměti prospívá houpání. Takové náměty jsem dnes vybrala do pořadu, v němž účinkují vědci a umělci. Dobrý poslech přeje Martina Mašková. Laboratoř mými hosty dnes jsou lékař, neurolog Martin Jan Stránský. Dobrý den. Biolog Jan Černý. Dobrý den a herečka.

Valerie Zawadská. Krásný den víc a víc škol už i v Evropě. Nejenom ve Spojených státech a v dalších částech světa vyspělého začíná zavádět do výuky virtuální realitu. Cena za její pořízení se snižuje. Řada studií dokládá, že za pár let už může být virtuální realita běžnou součástí školních hodin. Studenti s její pomocí studují třeba lidské tělo, jako by putovaly krevním řečištěm, sledují zamoření oceánů plasty anebo si díky virtuální realitě užijí obvykle nákladné pokusy s nebezpečnými chemikáliemi. Věci z Dánska se rozhodli spolu se 66 nadanými dětmi ze sedmých a osmých tříd školy zaměřené na přírodní vědy zjistit, jaký virtuální učitel jejich studiu prospívá. Tak si představte, že dívkám se lépe dařilo, když je učila mladá lektorka jménem Marie. Takový vědátor z kýty chlapcům prospívalo, i když je učil robot létajících v dronu. Ono to klukům připomíná ty superhrdiny. Vít postavičky z počítačových her. Neurolog dostane slovo na úvod.

Může to být úžasná zábava, ale od otázkou pro mě je, jestli to skutečně zlepší způsob myšlení a uvažování člověka, a to na základě toho, že se to děje přes proces, který není biologicky přirozený. To znamená, že během posledních 200000 let jsme se učili přes přímý mezilidský vztahy a kontakt. Koukali jsme se do očí, mávali jsme rukama, koukali jsme si a poslouchali jsme intonaci. A teď najednou můžu se stát buňkou, která putuje skrz dělohu. A k čemu mi to je? Budu na základě toho lepším lékařem?