Právě načatý rok 2024 bude pro EU do značné míry neobvyklý. Její členské státy a instituce by se měli vypořádat s řadou výzev a nástrah, nedopustit další oslabování evropského bloku, upevňovat jednotu a akceschopnost tváří v tvář stále více nepřátelskému globálnímu prostředí. Tomu však nebudou prospívat objektivní okolnosti. Rok 2024 rokem voleb do Evropského parlamentu, které na řadu měsíců ochromí normální fungování unijních mechanismů, bude vznikat nová Evropská komise. Lídři členských zemí se budou dohadovat o tom, kdo jí bude předsedat. Kdo se stane novým šéfem Evropské rady a příštím vysokým představitelem pro zahraniční politiku? Ze zkušenosti víme, že tyto otřesy každých pět let výrazně zbrzdí chod unie. Letos tuto paralýzu může umocnit řada národních voleb, které obvykle tu kterou zemi na čas vyřadí z aktivní evropské politiky. Nové parlamenty budou volit Portugalsko, Litva, Belgie, Rakousko a Chorvatsko. Ve Finsku, Litvě, na Slovensku a v Rumunsku se budou konat volby prezidentské a celá sedmadvacítka bude s napětím sledovat, jak dopadne naprosto stěžejní volební klání v listopadu ve Spojených státech. Další hanby kupující okolností bude předsednictví Maďarska ve druhém pololetí letošního roku. Premiér Viktor Orbán si dokázal vybudovat slušný kapitál nedůvěry a odporu a na působení členů jeho vlády v čele rady EU je už dnes pohlíženo jako na zatěžkávací zkoušku evropské demokracie. Právě oni budou například zřídit radu pro všeobecné záležitosti. Ty si budou přetřásat kandidatury na vysoké posty v institucích EU. Mrazení v zádech vyvolávají průzkumu veřejného mínění v řadě zemí unie, které napovídají, že by ve volbách na začátku června mohli slavit úspěch krajně pravicové euroskeptické formace. Nehrozí, že by europarlament ovládli. Podle všech scénářů si udrží většinu poslanecké kluby pravého a levého středu. Výrazné posílení odpůrců evropské integrace by však ovlivnilo tvář i rozhodování budoucího éru parlamentu, a tudíž zkomplikovalo akceschopnost unie jako celku. V zahraniční politice zůstane pro unii prubířským kamenem postoj k Ukrajině. Zatím se zdá, že všechny vlády kromě té maďarské mají v úmyslu pokračovat ve vojenské i hospodářské podpoře Kyjeva, na dokonce zaskočit za Spojené státy. V případě, že by vítězně Donald Trump americkou pomoc omezil nebo zastavil. Na druhé straně se ovšem může do hry vložit právě jinak naladění Evropský parlament. Vlády řady zemí mohou být citlivější na posuny veřejného mínění, které je v některých z nich včetně Česka stále méně nakloněno dalšímu evropskému financování ukrajinské armády. Už dnes Sýrii v mnoha koutech unie. Úvahy, že by se místo pokračování vleklé, nerozhodné a hlavně krvavé války mohlo začít přemýšlet o jejím ukončení i za cenu, že Kyjev nedobude zpět všechna území okupovaná Ruskem. Výměnou za takový ústupek by měla být rychlá konsolidace demokratické Ukrajiny, její přijetí do NATO a EU. Takový scénář obnáší spoustu neznámých počínaje nejistou vůlí samotné unie. Zatím si tedy spíše představujme, že Ukrajina přece jen dostane podstatnou západní pomoc a pokusí se na jaře o další ofenzivu. Jedno zůstává jisté Evropa před touto válkou za svými humny nemá kam utéct.