Proti přijetí eura je dnes ano, SPD, skoro celá ODS a část lidovců. A to přesto, že prvního května uplyne 20 let od našeho vstupu do EU, kdy jsme se k přijetí eura zavázali. Hnutí ANO navrhuje o tomto kroku uspořádat referendum. Připomeňme si proto, co by takový krok představoval. Nejprve je třeba zdůraznit, že naše ústava neupravuje referendum jako nástroj zákonodárné moci. Ta náleží výlučně parlamentu. Podle článku dvě naší ústavy pouze ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Referendum o konkrétní otázce by tedy mohlo být uskutečněno pouze tehdy, pokud by to parlament povolil přijetím speciálního ústavního zákona. Teprve ten by upravil, co může být předmětem referenda, včetně formulace otázek předložených ke hlasování. Jak známo, zatím se u nás konalo jediné referendum, a to o přistoupení k EU. Teoreticky, jak mi sdělil bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, by se tak předmětem referenda mohlo stát i hlasování o vstupu do Eurozóny, pokud byste na její formulaci shodly obě komory parlamentu a jedině Ústavní soud by mohlo rozhodnout, zda je taková otázka přípustná a případně ji zakázat. Jenže protože filozofové dnes nezřídka, kdy připomínají, že jsme svědky konce dějin, je fáze, jež se vyznačovala dominancí verbálního vyjadřování a klasické gramotnosti a nalézáme se v období post lingvistické komunikace, kdy větší váhu má obraz a emocionální image, je třeba být na pozoru. V takové situaci je snadné ovlivnit znervózněli občany, aby si odhlasovali málem cokoliv. Pro to. Zásadní otázka zní o čem může všeobecné lidové hlasování rozhodovat? Kdy můžeme kvalifikovaná většina měnit rozhodnutí odborníků? Či ještě ostřeji? Mohou voliči svobodně rozhodovat o konci demokracie, nebo se mají referenda týkat pouze lokálních problémů? Z laického hlediska je na první pohled minimálně neseriózní, když nějaký stát po 20 letech chce odstoupit od závazku, ke kterému se upsal. Z praktického hlediska, kdy 80 % našeho exportu jde do EU, tedy do zemí, kde se platí eurem, převažují logicky výhody vyplývající ze zavedení eura poměrem sedm ku třem, jak řekl v ČT Miroslav Kalousek. A naopak odmítání eura svědčí o našem závitem konzervatizmu, stejně jako odpor proti moderní architektuře viz odmítnutí Kaplického blobu, odpor k elektroměrům či zavírání očí před klimatickou změnou. Uzavírat se do časového vakua a snít tam o včerejšku, to jsou počáteční symptomy společenské nebo stranické demence.