Se vám to bude zdát zvláštní, ale náš současný život na jaře roku 2021 a život našich předků v 18. a 19. století se od sebe moc neliší. I oni zažívali na přelomu zimy a přicházejícího jara cosi jako společenský lockdown. Nevycházeli ven, nestýkali se s přáteli ani příbuznými. Do hospod a krčem nechodili. Ne, veselili se a jejich životní tempo se zpomalilo. Jenže na rozdíl od nás si tento způsob prožívání ročního období ordinovali dobrovolně, protože podvědomě tušili, že všechno v životě i v přírodě má být v harmonii a období tučná by měla zákonitě střídat období chudá. Jejich pohnutky byly jiné než naše a vnitřní prožívání období přelomu zimy a jara rovněž. Jaké. To vše proberu s mým dnešním hostem, etnografem a etnologem Martinem Šimšou. Začíná Leonardo plus z Národního ústavu lidové kultury sídlícího na zámku ve Strážnici. Příjemný poslech vám přeje Markéta Ševčíková.

Leonardo plus.

Sedíme teď s panem ředitelem Martinem Šimšou. Dobrý den, pane řediteli. Dobrý den. V překrásném prostoru zámecké kaple. A začínáme proto v kapli a ve svatostánku, protože se budeme bavit hlavně o tom, co naši předkové dělali v čase těsně před Velikonocemi, kdy vlastně ještě pořád byli v tom posledním období. Ale mělo pro ně tehdy asi takový jako velmi zvláštní a slavnostní ráz. Je to tak, pane řediteli, anebo si to jenom myslíme? Tak skutečně z těch zpráv, co máme, tak to prožívání postní doby bylo velice intenzivní a to usebrání se nebo ten půst o odřeknutí si něčeho, probíhalo na celé řadě rovin, kde bychom to dneska ani nečekali. My většinou máme zafixované to jídlo, tak v období celého půstu vlastně lidé omezili konzumaci těch živočišných věci na minimum, takže často se přestávalo vaří na sádle. Sádlo se nahrazovalo buďto lněným olejem nebo máslem. Ono se stejně v tom vaření bylo takové jako chudší, takže dokázali se bez toho obejít. Dokonce z některých regionů, jako je třeba uherskobrodskou, máme ojediněle zmínky o tom, že lidé v podstatě používaly úplně jinou sadu nádobí než po celý rok právě z toho důvodu, aby nebyla jaksi zasažena tímto živočišným tukem. Jinak samozřejmě, že ty jídla byly mnohem prostší. Byly to většinou nějaké moučné pokrmy různé Šišky z lišky. To maso se v postě prostě Nejedlo, jednak fyzicky ani nebylo, protože samozřejmě to maso, které se zabilo někdy z kraje podzimu nebo v prosinci. V té čerstvé podobě se zkonzumovalo velice rychle a už bylo k dispozici. No, maso uzené. A to se většinou nechávalo na jaro, na ty těžké jarní práce, aby z toho muži získali sílu. Takže se tím velice šetřilo. O to větší byla potom radost, když po vzkříšení se konzumovalo čerstvé maso. No, když jste mluvil o těch postech od jídla. Týkalo se to i alkoholu a tělesných radovánek.