Vláda Petra Fialy se dnes těší snad nejnižší důvěře občanů v porevoluční historii. V srpnu jí plně věřila pouhá dvě % obyvatel. Nemálo komentátorů vidí příčinu tohoto neradostného stavu ve špatné komunikaci. I prezident republiky si myslí, že vláda neumí pořádně probrat a vysvětlit ani věci, které dělá dobře. Ministři na rekordní pokles v důvěryhodnosti zareagovali plánem na komunikační kampaň za 40 milionů. Je v době, kdy vláda škrtá nejrůznější výdaje, dotace nebo podpory a chce propouštět státní zaměstnance. Dobrý nápad utrácet peníze za marketing. Není to první pokus, kdy si vláda pomocí reklamní kampaně snaží vylepšit vlastní pozici.

Už na začátku letošního roku spustila pomocí nového oddělení strategické komunikace kampaň první rok vlády. V té se mimo jiné chlubila, že dokázala zajistit plyn nebo je zvládla začlenit kteří 160000 uprchlíků z Ukrajiny. Druhá letošní kampaň ke 30 letům samostatné země se snažila přesvědčit občany, že ČR je skvělým místem k životu, jak ukazují průzkumy, efekt to nepřineslo skoro žádný. Ovšem ani v nedávné minulosti podobné reklamní kampaně nefungovaly. Své o tom i třeba Mirek Topolánek, kterého také nezachránili inzeráty s heslem vláda pro vás a výčtem vládních úspěchů. Není tedy úplně jasné, proč se i přes tyto zkušenosti Fialova vláda domnívá, že ji právě marketing zachrání. Neoliberální společnosti založené na svobodné soutěži téměř ve všech oblastech. A protože o úspěchu jakéhokoliv produktu rozhoduje zájem veřejnosti, klíčovou roli začal hrát v konkurenčním boji marketing. To neplatí jen v ekonomické sféře. I v soutěži idejí, programů a osobností, kterou je politika, platí, že komunikace je základ úspěchu. Politici se dnes nakonec prodávají podobně jako jogurty nebo auta. Největší důraz na komunikaci kladou ale populisté. Nakonec. Andrej Babiš byl, jak víme, komunikací posedlý a jako politik dělal jen to, co mohl nějak marketingově využít a dělal to takovým způsobem, aby to mohlo tzv. co nejlépe komunikovat. Cílem politiky se tedy nestalo řešení problému, ale efektivní, co nejpřesvědčivější komunikace. Média psala obdivně o jeho marketingových odbornících a politici moje záviděli podobně marketingem poslední třeba i Donald Trump. Když si ovšem obchodních zaplatí reklamní kampaň, která propaguje ho výrobek, promítne náklady na marketing do ceny, kterou mu ti, které se mu podařilo nalákat, zaplatí. Vláda ovšem bere peníze na vlastní propagaci ze státního rozpočtu, čili snaží se nás přesvědčit o svých kvalitách za peníze nás všech, včetně těch, kteří nevolili. Kromě otázky po efektivitě takto vynaložených finančních prostředků v době všeobecného vládního šetření a volání po rozpočtové odpovědnosti se nabízí otázka, nakolik je takový vládní marketing vůči vlastním občanům férový. Politický marketing klade stále větší důraz na to, jak se politika dělá, a nikoli na to, co se dělá. V důsledku víry v zázračnou moc komunikace, jsme ale zapomněli, že politici by měli být především schopni něco smysluplného předvést. Tedy že rozhodující roli by měli hrát výsledky jejich vládnutí. Možná by tedy stálo za úvahu, zda Fialova vláda nemá raději hledat rezervy spíše ve vlastní činnosti.