Je ironií osudu, že je to zrovna Petr Pavel, kdo teď musí v roli prezidenta posoudit, zda je soudce Robert Fremr vzhledem ke své předlistopadové minulosti hoden být členem instituce tak ctihodné, jako je Ústavní soud. S totalitním režimem se před listopadem 89 stačili navzdory svému mládí závažně zaplést oba dva. A oba toho ve chvíli, kdy se ocitli před vrcholem své kariéry, veřejně litovali. Jenže zatímco Petru Pavlovi voliči i vzhledem k jeho konkurentovi v prezidentském klání raději potvrdili, že se kál dostatečně upřímně. Čistota svědomí Roberta Fremra, ačkoli ho do funkce ústavního soudce doporučila většina soudcovských veličin a také senátorů, se ještě zkoumá. Je to zvláštní v zemi, kde se většina obyvatelstva, které se nedostalo milosti pozdějšího narození, tváří, jakoby se jich těch 20 let dusivé normalizace, které následovaly po převálcování Pražského jara v srpnu 68 ruskými tanky, vůbec ale vůbec netýkalo. Přitom musel každý, kdo tady v oněch letech žil nebo dozpíval, dýchat tu atmosféru permanentní přetvářky a studu z vlastního ponížení. Těch, kteří si nenechali zlomit páteř, byla jen hrstka. Ostatní drželi ústa a krok a část z nich se údajně kvůli dětem, ale hlavně kvůli své vlastní kariéře sešikovala pod totalitním praporem. Roce 1989 měla Komunistická strana Československa přes milion a půl členů a zhruba 200000 kandidátů na členství. Po 17. listopadu z nich většina zahodila partajní legitimaci do první popelnice, kterou potkali. Dějiny začaly pádit a na nějaké sebezpytování nebyl údajně čas. Petr Pavel a Robert Fremr patří v každém případě k těm, kteří šanci na život ve svobodě rozhodně nepromarnili a za posledních 30 let naopak výrazně přispěli k renomé ČR jako demokratického právního státu, který dodržuje pravidla a je na něj spolehnutí. Petr Pavel nejen svým úspěšným působením ve funkci předsedy vojenského výboru NATO, ale například i tím, že v roce 1993 neváhal v Jugoslávii na mírové misi UNPROFOR osvobodit se svou jednotkou padesátku francouzských vojáků uvízlých ve válečné zóně mezi Srby a Chorvaty. Francouzi jsou mu za to vděční dodnes. Robert Fremr dělal republice čest jako soudce Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu i jako místopředseda Mezinárodního trestního soudu. Roce 2020 se stal právníkem roku v oboru trestního práva. Zda toto všechno vyváží jeho evidentně víc než shovívavé hodnocení sebe sama v době před listopadem, má teď rozhodnout prezident, což je zrovna v jeho případě tak trochu kvadratura kruhu. Nezbývá než se ptát, na co jsi to vlastně hrajeme?