Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo analýzu resortu a koncepce, tedy to, co je nutné udělat v dalších letech. Analýza v podstatě říká, že při současném vývoj demografie je stávající systém neudržitelný. Silné ročníky sester a lékařů budou odcházet do penze a naopak nárůst seniorů bude vyžadovat vyšší nároky na všechny typy lékařské péče. Některé obory budou vytíženy. Víc než jiné řešení má být výrazné zvýšení efektivity ve zdravotnictví, důraz na prevenci, podpora páteřních nemocnic či zaměření na potřeby pacientů. Pojišťovny mají mít větší odpovědnost za dostupnost péče. Stárnutí populace pak bude vyžadovat vyšší podíl péče na dálku, tedy rozvoj tzv. telemedicínu, ale také podporu péče v domácím prostředí, které výrazně levnější než ta institucionální. Analýza je vskutku detailní, má včetně příloh několik set stran. Ve svých závěrech se ale nijak zásadně neliší od strategického rámce rozvoje péče o zdraví do roku 2030, kterou vyprodukovalo ministerstvo zdravotnictví pod vedením Adama Vojtěcha a kterou v roce 2019 schválil tehdejší kabinet Andreje Babiše. Problémem českého zdravotnictví není nedostatek studií, strategií nebo analytických materiálů, ale aspoň to tak vypadá, záměrná ignorace skutečných problémů a odsouvání jejich řešení donekonečna nebo do prvního průšvihu. Digitalizaci zastavila kauza elektronických knížek IZIP, které stály VZP dvě miliardy korun. Na to, že hygienické stanice jen stěží dokáží řešit něco jiného než špínu v pohostinství, ukázala nedávná pandemie koronaviru a podobných případů, byť ne tak viditelných, je víc dlouhodobě. Nejjednodušším řešením problémů jsou peníze, které vláda z rozpočtu přidá tu nemocnicím, tu lékařům a sestrám, jinde zase dostanou víc zdravotní pojišťovny. To vše bez jakékoliv koncepce či tlaku na kvalitu a efektivitu zároveň a současně i bez touhy zpětně uvěřit, k čemu nalití peněz skutečně vedlo. Jestli se zlepšila péče, nikdo doopravdy neví. Ano, tuzemské zdravotnictví se, stejně jako řada dalších oblastí bude muset popasovat s obrovskou demografickou změnou a na ní by se mělo připravit. Nicméně pouhé navýšení prostředků, ať už z kapes jednotlivců nebo zprostředkovaně z daní, nemusí přinést očekávaný výsledek. Už teď se ukazuje, že problémem není pouze nedostatek toho či onoho, ale neodpovídající rozdělení péče, a to jak podle profesí a zaměření, taky podle geografického umístění.

Zdravotnictví také dlouhodobě chybí data, která by ukázala, jaká prevence efektivní, jak se využívá, které nemocnice, jak léčí atd.. Hodnocení jednotlivých výkonů zdravotními pojišťovnami, které vzniká zřejmě pod tíhou frustrace. Proplácení výkonů, jejichž výsledkem je smrt pacienta, není systémovým řešením. Všichni politice, zejména jsou-li v opozici, rádi hovoří o nutnosti zreformovat zdravotnictví. Reálně se zdravotnictví posunuje k systému školství, kde nejlepší přístup k nejlepší výuce mají ti, kteří bydlí ve velkých městech a věnují vzdělávání péči a důraz. To samé platí i pro zdravotnictví, na což mimo jiné ukazuje i další délka dožití v blízkosti dobrých nemocnic. Poslední studie ministerstva je skvělá. Pokud ale povede pouze k posílení prevence, která bude spočívat v dotaci hodinek na běhání. Pro ty, co už se o své zdraví tak jako tak starají, pak bude nejlepší na ní tiše zapomenout, stejně jako se zapomnělo na všechny ostatní.