Názory a argumenty

Jiří Leschtina: Česká nenávist k Ukrajincům? Jen zbožné přání naší dezinfoscény

Názory a argumenty

Jiří Leschtina: Česká nenávist k Ukrajincům? Jen zbožné přání naší dezinfoscény
Demonstrace na Václavském náměstí na podporu Ukrajiny v reakci na ranní raketové útoky Ruska na ukrajinská města

Plus

V poslední době – a zvláště pak v souvislosti s ojedinělými trestnými činy spáchanými Ukrajinci – se setkáváme s alarmujícími sděleními, že velká převaha našich lidí má už ukrajinských uprchlíků dost. Nebo dokonce, vyjádřeno jedním bulvárním titulkem, že „nenávist k Ukrajincům se extrémně vyhrocuje“.
Jiří Leschtina

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • V poslední době a zvláště pak v souvislosti s ojedinělými trestnými činy spáchanými Ukrajinci se setkáváme s alarmujícími sděleními, že velká převaha našich lidí má už ukrajinských uprchlíků dost, nebo dokonce vyjádřeno jedním bulvárním titulkem, že nenávist k Ukrajincům s extrémně vyhrocuje. Když se ale zahledíme do nejčerstvějších průzkumů veřejného mínění, zjeví se nám podstatně jiné obrazy, než jaké se s naší společnosti podsunout místní dezinfekci scéna. Podle aktuálního výzkumu STEM je stále 56 % Čechů pro další podporu uprchlíků z Ukrajiny. Jejich situace se přitom jednoznačně zlepšuje, když podle poslední vlny průzkumu agentury PA k VŘSR či již 67 % nově příchozích si v Česku našlo práci, byť nejčastěji pod jejich profesních kvalifikací a zajišťující spíš skromné živobytí. Zároveň 67 % Ukrajinců chce zůstat v Česku i po konci války, a to navzdory diskriminaci na trhu práce i nízkým příjmům. Jejich usídlení natrvalo přitom podporuje podle agentury STEM 40 % Čechů, což, jak podotýká ředitel výzkumu STEM Jaromír Mazák, je sice menšina, ale poměrně velká. Celkově tedy můžeme říci, že přijetí statisíců ukrajinských uprchlíků zůstává v Česku působivým příběhem. O to cennějším, že sama naše společnost prošla a dál prochází prudkým i otřesy od COVIDu přes propastné zhoršení ekonomické situace v důsledku ruské války až po obrovskou inflaci. To všechno za situace, kdy xenofobové a vypětí nacionalisté dál zneužívají neštěstí válečných běženců k vyvolávání závisti a nenávisti a zahrnují Čechy záplavami mystifikací, jak Ukrajinci tyjí ze státní podpory na úkor našich sociálně potřebných občanů. Ostatně byl to právě Tomio Okamura, který využil nejnovější průzkum p a. Q rezerv k dalšímu vybičování emocí, když napsal v odpudivém statusu, že většina migrantů z Ukrajiny tu chce zůstat natrvalo, místo aby pomohli budovat svoji zemi, kam přitom jezdí na dovolenou. Což je jeden z nejubožejších výpadů našich protinožců, zejména vůči ženám, dívkám a dětem, jež nemají jinou možnost, jak se setkat s manžely, partnery či otci, kteří bojují v ukrajinské armádě a nesmějí opustit svou zemi. V době mohutné aktivizace pro ruské scény se jako malý zázrak může jevit i zjištění STEM, že trvalý pobyt ukrajinských uprchlíků podporuje více než 40 % voličů opozice a necelých 60 je proti. Z toho mají zamotanou hlavu zvláště špičky ano, které dál tápou, jaký postoj k běžencům zaujmout před svými rozpolcenými voliči. Čím to? Ale? Že v české společnosti přetrvává podpora Ukrajiny a jejich uprchlíků způsoby? Mým vysvětlením přišel právní filozof Jiří Přibáň v jižním rozhovoru s Karlem Hvížďalou, podle něhož v kolektivní paměti této země je hluboce zakořeněné trauma z Mnichovské dohody a vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Mnoho našich obyvatel má proto k Ukrajincům podvědomí obdiv za to, že se na rozdíl od nás dokázali takovému mocnému nepříteli postavit se zbraní v ruce, míní Přibáň. Tím spíš ale mohou být synové a dcery tohoto srdnatého národa, kteří se u nás usadí natrvalo, obohacením země, a to nejen jako nová pracovní síla a plátci daní.

Ostatní také poslouchají