Helena Langšádlová končí ve funkci ministryně pro vědu, výzkum a inovace. Bývalá místopředsedkyně TOP 09, zastupitelka Středočeského kraje a starostka Černošic podala demisi a uvedla, že za svou práci si stojí, jen prý neměl lajky a dostatečnou podporu její vlastní strany, vládní TOP 09. Může to být pravda, ale otázkou zůstává, jestli se za to paní Langšádlová nemůže částečně i trochu sama. Patřila totiž k těm nejméně viditelným ministrům, které kdy ČR měla. A jakkoliv neměla jednoduchou pozici, veřejnost jejím působení takřka nemohla vědět. Ministerstvo pro vědu a výzkum rozhodně nepatří k těm lukrativnějším, k těm, o které se vládní strany perou a přetahují. Jenže to je právě škoda. Vláda Petra Fialy se při svém ustanovení ráda zaklínala údajným důrazem na otázku vzdělání, neváhala ho označovat za svou prioritu. Dnes již víme, že to byla jen rétorická hra s veřejností. Skutečný zájem na podpoře vzdělání, natož snad vědy a výzkumu, Fialova vláda nemá. Bohužel v tom sehrála svou roli právě i herna Langšádlová, která se za svůj resort nedokázala postavit a také dostatečně razantně nehájila zájmy těch, které měla zastupovat lidí ve vědě, výzkumu a inovacích, lidí, kteří se svou prací snaží povýšit českou montovnou na něco jiného, na sebevědomou zemi plnou vzdělaných lidí. Dobře to bylo vidět třeba v situacích, kdy proti vládě a jejím škrtům začali vystupovat lidé z humanitních a společenskovědních oborů, jež v jejich snažení dosáhnout alespoň nějak důstojných mezd podpořili i kolegové a kolegyně z jiných pracovišť, třeba z Akademie věd. Je sice pravděpodobné, že sem a Langšádlová sleduje akademiků podporovala, avšak nedařilo se jí vystupovat na veřejnosti tak, aby široká veřejnost mohla lépe pochopit roli a důležitost vědy a vzdělání pro celou naši společnost. Většinou to zkrátka vypadalo, jakoby do své funkce ani nenastoupila. Vědci a akademici jsou však odchodu své ministryně shovívavý. Zdůrazňují dle nich dobrou spolupráci a připomínají, že se dnes již bývalá ministryně skutečně snažila hledat peníze pro podporu české vědy. Na stranu Langšádlové se postavili i rektoři a rektorky vysokých škol a stejně tak i Akademie věd. Ti všichni se teď obávají, že jakékoliv investice do vědy, výzkumu a inovací v Česku ustrnou. A to i proto, jakým způsobem vláda hledá či spíše nehledá finance v nepříjemně napjatém rozpočtu, na vědí stejně jako na vzdělání. Kabinet Petra Fialy šetří. A ačkoli jsou to právě tyto oblasti, které jsou pro rozvoj země zcela klíčové. Nevypadá to, že by se jimi vláda chtěla skutečně zabývat. Je vlastně škoda, že se TOP 09 zase ministryně nepostavila, že se nesnažila dělat i lepší prostor a podpořit i v jejím snažení. Langšádlová nebyla zrovna typická ministryně a její agenda byla v mnohem subtilnější, ale o to více důležitá. Když už vláda Petra Fialy toto ministerstvo ustanovila, měla by s ním umět adekvátně pracovat. Takto to vypadá, že se od začátku jednalo o nechtěné ministerstvo, obsazené navíc neviditelnou ministryní. Česká věda a výzkum si však zaslouží mnohem mnohem víc.