Na shromáždění 1000 Pražanů na Staroměstském náměstí ke dni Ukrajiny vystoupil prezident Petr Pavel a řekl nemluvíme o tom, že chceme porazit Rusko. Nikdo nechce porazit Rusko jako zemi, ale chceme, aby Rusko odešlo z Ukrajiny a umožnilo jí svobodný rozvoj, tak jako se to ho dostalo nám. Konec citátu. Vzhledem k tomu, že se nejedná o nahodilý výrok politického komentátora či občana vyjadřujícího svůj názor, ale o vyjádření politického stanoviska hlavy státu. Neměli bychom jej nechat jen tak odezní bez zamyšlení. Tím spíše, že vyvolává určité pochybnosti a otázky, na které je třeba hledat odpověď. Pan prezident jako bývalý voják asi nepředpokládá, že Rusko odejde z Ukrajiny, aniž k tomu bude vojensky donuceno, tedy poraženo. Je-li tomu tak, pak by jeho vyjádření znamenalo ujištění Ruska, že my tedy západní státy sdružené v paktu NATO, nebudeme podporovat vítěznou Ukrajinu v dalším postupu na mozku. Nezdá se však, že by na něco takového vedení napadené země pomýšlelo. V dané chvíli, kdy fronta zamrzla a probíhá fáze zákopové války, si ruská vláda obavy z takového vývoje nejspíš nepřipouští, a není tudíž třeba je uklidňovat. Pan prezident měl na mysli asi něco jiného. Nemáme také důvod podezírat prezidenta Pavla z toho, že by se svým výrokem hlásil k těm západním politikům, kteří od počátku ruské invaze na Ukrajinu odmítají vojensky tuto zemi podporovat s odůvodněním, že jeho porážka by znamenala ponížení Ruska s tragickými následky. Vždyť se právě snaží získat od evropských partnerů prostředky na nákup dělostřelecké munice pro ukrajinskou armádu a stále Ukrajinu v její obraně podporuje. Oni. Západní politici, ačkoli to veřejně neříkají, mají strach, že v případě porážky by Rusko mohlo použít jaderné zbraně. Mohlo, a dokonce i v případě, že by to z vojenského hlediska nedávalo žádný smysl. Od toho jej ale neodradí ústupky západu ani ponechání Ukrajiny jejímu osudu, ale pouze obava Ruska z toho, že bude samo v takovém případě zničeno. Podobnou starost z porážky Ruska vyjadřovali evropští politici v roce 1990 ze zhroucení Sovětského svazu. Báli se, že v této zemi zavládne bezvládí. Evropu zaplaví desítky milionů uprchlíků a jaderné zbraně padnout do rukou nezodpovědných lokálních vládců či teroristu. Mluvili o rozpadu sovětské supervelmoci jako o geopolitické katastrofě. Tak jako oni z jiného důvodu mluví Vladimir Putin. Dnes toho trápí ztráta velmocenského postavení jeho země. Není-li schopen obnovit její velikost hospodářským rozvojem, který by zlepšil život jeho spoluobčanů, nevidí jinou možnost než expanzi. K tomu, aby Rusko vystřízlivělo ze svých imperiálních bodů, ovšem vede jediná cesta, a tou je jeho porážka. Právě porážku pumy měl přát každý, kdo ho miluje. Ne takovou, jako zažil nacistické Německo po druhé světové válce a která přinesla strašlivé utrpení milionům lidí, byť menší, než které způsobili Němci. Ostatním národům takovou Rusům opravdu nepřejeme. Věříme ale, že ke změně jejich smýšlení a ke změně režimu postačí porážka na Ukrajině. A v tomto smyslu si snad můžeme vyložit i slova prezidenta Pavla.