Jak to bylo doopravdy

50. léta a poezie? Ta nejzajímavější vznikala u „politických“ ve vězení. Oficiální byla ovlivněná socialistickým realismem, míní historička

Jak to bylo doopravdy

Stránka pořadu

Plus

Necelé tři roky po skončení 2. světové války se Československo stalo totalitním státem. Do vězení se dostávali nevinní lidé, trestány byly i jejich rodiny, vznikaly tábory nucených prací, kam se mohl dostat každý – bez soudu a odvolání. Nepřáteli státu se stali i ti, kteří měli „jen“ jiný pohled na svět: demokraté, intelektuálové, podnikatelé, sedláci, vojáci zahraničních armád... a také básníci.
Ivana Chmel Denčevová

Účinkuje: literární historička Petra Loučová
Hrají: Ondřej Kavan, Jiří Hromada, Jan Vondráček, Kamil Halbich, Kristýna Frejová
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

17. října 2022, 20:05

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Té krátké chvíli usínání, než spadl spánek na víčka, vzpomněl jsem na Jana Zahradníčka, co musel, milá snést. Proti němu je naše bolest jen malá, maličká.
Verše básníka Ivana Martina Jirouse z jeho sbírky magorovi labutí písně. Otázkou, tématem dnešního, jak to bylo doopravdy je. V komunistických lágrech a věznicích nevznikala poezie. Ze studia zdraví Ivana Chmel Denčevová. Ivan Martin Jirous, který bývá považován za jednoho z největších básníků české poezie 20. století, se ve své básni odkazoval na Jana Zahradníčka. Dokonce s ním srovnával svou bolest, o které napsal, že je jen maličká. Jak a zda byla či je souvislost s dnešním tématem? Otázka pro hosta pořadu, literární historičku Mgr. Petru Lorencovou.
Jan Zahradníček byl básník, překladatel, který byl uvězněn v červnu 51. V červenci 52 nad ním byl vynesen rozsudek 15 let, který byl posléze zmírněn. V průběhu výkonu trestu se stala velká rodinná tragédie, kdy na otravu houbami zemřely dvě Zahradníčkovi malé dcery. Na čas byl propuštěn z vězení, aby mohl uchlácholit manželku, ale namísto původních slibů, že bude amnestován, se musel vrátit na další čtyři roky. Do vězení byl propuštěn v roce 1960 a ještě stihl zapsat své vězeňské verše, ale již pět měsíců po svém propuštění umírá.