Zvídavec Evy Sinkovičové

Jak dlouho používáme skleněná zrcadla a v čem se lidé prohlíželi předtím?

Zvídavec Evy Sinkovičové

Jak dlouho používáme skleněná zrcadla a v čem se lidé prohlíželi předtím?
Jak dlouho lidé používají zrcadla?

Rádio Junior

Prohlíželi se lidé v zrcadlech vždy? V kolika letech se dítě pozná v zrcadle a poznají se i zvířata? Další díly podcastu najdete na webu Rádia Junior a v mobilní aplikaci Rádia Junior.
Eva Sinkovičová

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Zvídavé Simkovičové.

  • Ahoj, holky a kluci, máme tu další díl zvědavce. Tak jakou zajímavost se dozvíme dnes? Každý z nás má jistě doma zrcadlo. Den, kdybychom se ani jednou neviděli, v zrcadle by nám přišel určitě divný. Zrcadlo je lesklá hladká plocha, která výborně odráží světlo. Lidé si sami sebe prohlíželi odjakživa. Nejprve k tomu zřejmě sloužila vodní hladina, pak se používaly mísy s olejem a asi v šestém tisíciletí před naším letopočtem se objevují vyleštěné obsidiánové desky, které slouží jako zrcadla. Od druhého století před naším letopočtem se pak začínají vyrábět kovová zrcadla z leštěného kovu. Ani jedna varianta ale nebyla dostatečně hladká, aby vytvořila dokonale ostré obrazy. Kvalitnější odrazivé plochy se pak vyráběly ve starověkém Řecku a Římě. Zde už šlo o sklo potažené cínovou vrstvou. Údajně byla tato zrcadla používaná mimo jiné k bojovým účelům. Jaká zrcadla jsou ale předchůdci těch, která známe dnes. Ta pochází zhruba z roku 1300 z Benátek. Sklo se pokrylo sloučeninou rtuti a cínu. Bylo tím pádem zdravotně závadné, ale nakonec se receptura začala šířit Evropou a pracovalo se na zdravotně nezávadné verzi. Po roce 1836 se začala používat stříbrná zrcadla, tedy zadní strana byla pokryta stříbrem pomocí dusičnanu, stříbrného a dalších chemikálií. Dnešní zrcadla se pak samozřejmě stále tvoří ze skla a ještě z tenké vrstvy roztoku dusičnanu stříbrného, která je na zadní straně skleněné tabule. Často se používá taky vrstva hliníku. Tato zrcadla odrážejí asi 95 % dopadajícího světla a jsou vyráběny průmyslově. Běžně se zrcadla začala stávat součástí domovů zhruba v 17. století. Pořád šlo ale hlavně o lidi z bohatých vrstev. Zrcadlo bylo symbolem luxusu a bohatství. V domácnostech chudších bychom našli zrcadla až ve století 19. a až ve 20. století už měl zrcadlo doma každý. Myslím tím ale každý ve vyspělé společnosti. Dítě se v zrcadle pozná zhruba ve věku dvou let nebo do věku dvou let. Do té doby se označí třeba za miminko, ale neví, že je to ono samo. Ani zvířata nejsou na svůj odraz v zrcadle připravena. Poznají se třeba šimpanzi, orangutani nebo delfíni skákaví, tedy jen zvířata, která patří ve zvířecí říši k nejchytřejším. Zrcadlo neslouží dnes jen k tomu, abychom se v něm prohlíželi. Je to také zajímavý design. Nový a architektonický prvek má místnosti prozářit, dnes do nich více světla a opticky zvětšit prostory. Zrcadla jsou ale spjata taky s mnoha mýty a jsou součástí pověr. Slyšeli jste někdy, že kdo rozbije zrcadlo, čeká ho sedm let neštěstí? Určitě ano. Je to ale jen pověra. Žádná vědecká studie ani výzkum nic takového nepotvrdil. Není třeba mít strach. Prohlížíte si rádi v zrcadle, nebo je vám to fuk? Dejte vědět, moji milí zvědavci, pokud chcete o historii zrcadel někomu vyprávět, ale nestihli jste si všechno zapamatovat, tak nevadí. Už teď je to na webu Rádia Junior můžete poslechnout znovu, kolikrát chcete. A pokud vás napadá nějaká zajímavost, o které moc lidí neví, tak my určitě napište a třeba se objeví v nějakém dalším dílu. Zvědavce. Tak ahoj.