Je 11 hodin. Teď už 13 minut k tomu posloucháte ČRo Hradec Králové a naším hostem už je v tuto chvíli paní doktorka Božena Jurašková z Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Dobré dopoledne. Dobré dopoledne. A my jsme se rozhodli, že probereme Vánoce i z té druhé stránky, protože hodně se mluví o tom, jak se těšíme, jak se těší naše děti, co všechno si přejí, co všechno ještě musíme stihnout, jak jsme napekli, jestli jsme uklidili atd.. No ale pak jsou také lidé, kteří jsou třeba sami, což třeba neznamená nutně, že jsou osamělí. A možná i k těmto pojmům se dostaneme. Ale kdo se cítí osamělí a ví, že třeba nevyjde to jeho dětem, jeho vnoučatům, aby se potkali apod. z různých všech možných důvodů. Paní doktorko, opravdu to může být psychicky náročnější období a může to zacloumat s psychikou. A setkáváte se s tím i u svých pacientů denně.

Musím říct denně. Tak já specializaci musím uvést, že jsem geriatr, vlastně to je člověk, který se zabývá vlastně trošku zhoršenou soběstačností těch seniorů našich. A já si myslím, že já se ptám, já se hodně ptám teďka. Kór před tím vánočním období se ptám, jak tráví vlastně ty svátky, u koho budou, protože je to předmětem takového toho depresivního ladění mnohdy a oni se mnohdy, protože to většinou s doprovodem, že ano, ta geriatrie podobná pediatrii. Dřív se chodilo s dětmi, teď se chodí prostě teda, vlastně děti s rodiči a tak jsou tam přítomný i vlastně ty jejich děti. A musím říct, že kolikrát je to věc rozpaků, že si třeba ty děti uvědomí, že ten rodič je doma sám. A já říkám, to asi není dobře. Ano. A jsem toho ražení, že opravdu lidi by se měli scházet. Teď jsou to svátky, který mají prostě takových různých dimenzí. Myslím si, že prostě to každý chápe po svém. Ale je to svátek, i kdyby neměl být člověk sám a pokud možno bychom se měli buďto navštěvovat mezi sebou, anebo prostě vědět, že vedle je soused, který je sám, a jít mu popřát, jít mu prostě teda třeba vstříc tím, že ho pozve na čaj, že ano atd.. Prostě teda. Nebo se ho zeptáme, přinejmenším, jestli něco nepotřebuje, že ano.

No a teď ještě zase jiná stránka této věci, protože když je babička, dědeček, kteří žijí sami, svým způsobem jsou na to zvyklí, mají už zaběhnuté nějaké svoje stereotypy, tak někdy takové přemísťování na Štědrý večer k dětem může být i stresem. Zvláště když třeba oni chtějí, aby tam přespal. Myslí to v dobrém, ale teď ten člověk už ví, že nebude ve svém, že je zvyklý na něco večera jen k tomu při odstoupit. To máte pravdu, protože no tak samozřejmě nemůžete ho nutit, ale protože toto jsou důvody, přesně tak, který oni udávají a říkají prostě třeba ty děti říkají ano, ona k nám nechce. Prostě ona chce mít svůj klid, má tam svoji postel atd.. Přesně jak vy to říkáte. Ale to já vždycky říkám pozor na to, já prostě bohužel tetu postel, protože zvláště víte, když jsou dvojice, tak tam to ještě jde. Ano, tam, tam bych prostě nenutila. Ale když je ten člověk sám a je vdovec, vdova, že ano, tak říkat prostě tyto důvody je strašně bych to řekl, zrádné a to ty lidi by si měli uvědomit, protože vlastně potom zůstávají doma sami.