Co se týče povědomosti o odborné terminologii, sehrál boj o tzv. tiché víno svou úlohu. Ti, co dříve mysleli, že popíjí prostě víno, nyní vědí, že tiché. Politicky už je to horší. Dozvěděli se také, že se z něj na rozdíl od všech jiných alkoholu neodvádí žádná spotřební daň a že při nákupu láhví vína označených logem se dá uplatnit daňová úleva i při dani z přidané hodnoty. Stát tak podporuje vinaře, kteří v některých regionech jsou součástí místní kultury s vlivem na podobu krajiny. Asi by to bylo v pořádku, kdyby stát měl prostředků nazbyt a zvědavě se rozhlížel, které bohulibé ještě aktivity podpořit. Jenže situace je opačná. Současná vládní koalice naopak hledá, kde by se dalo ušetřit a jak zvýšit příjmy. Proto je namístě otázka, proč je právě jedna skupina podnikatelů takto štědře podpořena. Dalším argumentem je, že okolní státy a vinařské velmoci též po vinařích nevymáhají spotřební daň. I tento argument má jistě svou váhu. Jenže ČR přece jen není úplně vinařskou velmocí a ve světě ji znají spíše jako velmoc pivovarnickou, přičemž daň na pivo se normálně platí. A to byly též snahy pivovary podpořit jakoby pod vlivem legendárního filmu Post tři ženy. I ony totiž patří k místní kultuře. Poslední proti je v nákladech na výběr takové daně. To je ale poněkud zveličené. Každý daňový subjekt má zdaněním nějaké náklady a zrovna pivovarníci se usmáli. Také oni museli zvládnout příslušnou administrativu. Kolem možného zařazení nové daně pro vinaře se strhl velký poprask a byla trochu smůla, že to zasáhlo ještě bývalého ministra zemědělství Nekulu, kterého schopnost komunikace ocenili sami jeho straničtí kolegové později tím, že ho raději vyměnili. A jsme u KDU-ČSL, která zachování nulové daně stále garantuje. Je to právě její politické krytí, které z toho dělá velké vládní téma. Nyní nový ministr zemědělství Marek Výborný uznal, že asi nevypadá úplně dobře, když v časech úspor hájí jeho strana takovou výjimku. Přece jen pro výrobce alkoholu obzvláště je to pikantní při srovnání s diskusemi o daňovém zařazení jiných důležitých produktů. A tak se zřídila komise a bude se jednat, i když ne už v rámci daňového balíčku. K nějakému zdanění možná dojde. Jevilo by se zvenku, že ČR musí být požehnanou zemí, když její vládní koalice tolik jedná o víně a dokonce zřizuje na to zvláštní orgán. Jde ale spíše o míru stranického lobbismus. Ono se totiž zdá, že i lidovci vážně uvažují, jestli jim zastávání se vinařů spíše prospívá, nebo škodí. A to za situace, kdy samostatné volební preference kriticky klesají. Daňové zvýhodnění nějaké činnosti je totiž sice na jedné straně čisté a nezpochybnitelné, ale zároveň maximálně plošné. Daňových výjimek mohou využít malé firmy, ale také firmy velké, včetně těch, které vína ani nevyrábějí, ale dovážejí. Stejně jako se vede diskuse o DPH pro knihy, noviny, časopisy, které původně vláda hodlala zdanit trojí sazbou. Když se ještě v opozici titíž politikové smáli různým DPH na pivo. Vedle tiskovin vysokých kvalit se zvýhodnění týká i těch komerčních. Jediným řešením by asi byla jiná možná podpora místním podnikatelům. Je to sice spojeno zase s odlišnými problémy, ale rozhodně spravedlivější.