Zejména pravicoví politici rádi hovoří o důležitosti tzv. hodnotového ukotvení politických stran. Nedávná hádka mezi některými politiky ODS o to, jak se dívat na výsledek polských voleb, nabídla zajímavý vhled do hodnotového ukotvení strany, která bývá pokládána za pilíř naší pravice. Všechno začal předseda Senátu Miloš Vystrčil, který člen ODS, který ve svém tweetu vyjádřil radost nad tím, že polská opozice získala v obou komorách parlamentu většinu. Pro mě je to povzbuzující výsledek, napsal. Vzápětí to tvrdě schytal od europoslanců ODS Alexandra Vondry, Jana Zahradila, ministra dopravy Kupky i bývalého premiéra Topolánka. Jak se může člen ODS radovat nad odchodem tak skvělé strany, jako je právo a spravedlnost, do opozice? Při hodnocení vlády Práva a spravedlnosti povytáhnou politici ODS nesouhlasně obočí asi jen nad jejím postojem k interrupcím. Podle ministra Kupky jde ale o specifický kulturní vzorec Polska. Jinak.

Je prý evidentní, že strana řídila Polsko dobře. Tento názor i v přímém protikladu k opakující se kritice ze strany ostatních evropských států, podle kterých se vláda Práva a spravedlnosti snažila zlikvidovat dva důležité pilíře liberální demokracie, kterými jsou právní stát a nezávislost médií. Snaha dostat rozhodování soudu pod kontrolu politiků, zestátňování veřejnoprávních médií a omezování těch soukromých měli zřejmě zajistit vládu Práva a spravedlnosti na věčné časy. Pokud taková politika znamená řídit dobře stát, je namístě otázka, zda by si ODS v případě, že by mohla vládnout sama, nechtěla počínat podobně. Vláda Práva a spravedlnosti se snažila zavést ultrakonzervativní pojetí katolického státu za to, že někteří komentátoři ironicky nazývali katolickým Tálibánem. Díky neustálým osobním útokům na lidi s jiným názorem vytvářela v zemi dost nenávistnou atmosféru, což ukázala třeba kampaň proti režisérce Agnieszce Holland, která si dovolila upozornit na problematickou stránku postoje k uprchlíkům. Ovšem tvrdohlavý postoj této vlády k EU a k migraci je jedna z věcí, kterou politici ODS oceňuji. Nejvíc straší diktátem Bruselu. I nebezpečí migrace je ale doména populistických stran, do jejíž blízkosti se tak ODS dostává. Politici ODS, kteří se vyhranili proti Miloši Vystrčilovi, argumentují tím, že Právo a spravedlnost v europarlamentu zasedá z ODS společné frakci evropských konzervativců a reformistů. I to naznačuje, že pro řadu pravicových politiků je ideologicky pole důležitější než dodržování pravidel právního státu, odpor vůči EU, zdražení migrací a nejrůznější kulturní války se tak staly hlavní ideologickou výbavou naší pravice. To svědčí o jejich značné ideové vyprázdněnosti. Pro spravedlnost je ale třeba říct, že ani naše levice na tom není o nic lépe. Nakonec k ní už se radši ani nikdo nehlásí. Pozitivní je, že i v ODS jsou ne ideologičtí politici jako Miloš Vystrčil, byť jsou zřejmě v menšině. Nakonec na jeho obranu nevystoupil z členů ODS nikdo. Můžeme být tedy rádi, že máme koaliční vládu. Mimochodem zmíněný Vystrčilovým kritikům tato koalice evidentně také hodně vadí. Bylo by zajímavé slyšet, jakého partnera by si oni přáli.