Pokud existuje pro nějakou politickou stranu něco jako nejhorší možný scénář, tak je to asi ten, když uzavře svou kandidátku, zjistí, že jeden z jejích kandidátů je zapleten do pořádného skandálu. Neradi by ho stáhla, ale kvůli nejrůznějším úředním lhůtám to už nejde. Přesně to se stalo protiimigrační Alternativy pro Německo AfD. Její dva hlavní kandidáti pro červnové volby do Evropského parlamentu Maximilian krach a Petr Bystroň sice zůstávají na hlasovacím lístku, avšak pravicově populistická strana jim dala najevo, že jsou v podstatě mimo hru a v kampaních s nimi nepočítá. Královi, volební jedničce AfD, se stalo osudné zatčení jeho dlouholetého asistenta. Pro podezření ze špionáže ve prospěch Číny měl nejenom vynášet důvěrné informace z grémia Evropského parlamentu, ale zároveň se také podílet na sledování členů čínské protikomunistické opozice. Spolu s Petrem Bystroněm, politikem s českými kořeny, měl krach navíc dostávat peníze za rozhovory, které poskytl pro ruskému webu vysoký úrok sídlícímu v Praze. Oba politici to popírají. Krach teď nemá v rozbíhající se předvolební kampani vůbec figurovat. Nebude vidět na plakátech už natočená videa nebudou vůbec uveřejněna. Jeho strana, která doufala, že vůbec poprvé dokáže v celostátním hlasování předběhnout sociální demokraty kancléře Olafa Scholze a tím potvrdí, že s ní třeba počítat i pro příští volby do národního parlamentu, se teď dostala do značné defenzivy. Jasné, že alternativa sáhne po osvědčených argumentech, že necelé dva měsíce před eurovolbami prý jde o účelovou kampaň zrežírovanou politickou konkurencí a mediálním mainstreamem. Zkrátka bude se snažit stylizovat do role oběti a bude možné očekávat, že její voliči budou o to víc motivováni i dát hlas. Ostatní politické strany se budou dál škodolibě pitvat v problémech AfD, poukazovat na její podivné vazby na nejrůznější diktatury. Možná zdůrazňovat, že má nevyjasněný vztah k demokracii. Zároveň ale také pro ně budou nejnovější události záminkou vyhýbat se přímé konfrontaci s alternativou, a to s argumentem, že není dobré poskytovat i veřejný prostor. To je ale právě chyba. Tak totiž zcela zanikne, že postoje Alternativy pro Německo nejsou pouze nějakým populistickým folklorem a že v případě jejich naplnění by měly zcela konkrétní dopady. Strana totiž směřuje k tomu, že dříve nebo později bude prosazovat odchod Německa z EU bez ohledu na to, jaké dopady to bude mít na jeho ekonomiku. V jejím vedení totiž už dávno mají hlavní slovo ti, co s ní o Německu jakožto vnitřní, jednotném národním společenství, pokud možno bez cizinců, které se odstřihne od svých západních spojenců v čele s Američany. Takže Německo, nebudeme na to ale naopak neutrální a v zahraniční politice bude podporovat to, čemu se říká multipolární uspořádání. To je mimochodem přesně scénář, o jehož naplnění dlouhodobě usilují Putinovo Rusko a komunistická Čína. Politici AfD jako Maximilian krach, Petr Bystroň či Björn Höcke, jehož je možné z rozhodnutí soudu nazývat fašistou, jsou v tomto ohledu jejich největšími pomocníky.