Politici občas prohlašují, že chtějí společnost spojovat, a ne ji rozdělovat. Vypadá to, že Fialův kabinet přešel od podobných slov ke konkrétním činům. Alespoň co se odborů v ČR týká. Českomoravské konfederaci odborových svazů se totiž po řadě rozporů podařilo nalézt společnou řeč s asociaci samostatných odborů. Shodli se na odporu vůči současné vládě. Projevit se to má 27. listopadu. Právě na toto datum je stanoven den protestů. Symbolicky odkazuje na generální stávku z roku 1989. 34 let po ní by se mělo rovněž stávkovat. Tentokrát ne s cílem svrhnout totalitní režim, ale přimět vládu ke změně konsolidačního balíčku důchodové reformy či k přehodnocení jejího přístupu k platům ve veřejném sektoru. Současný protest se od toho před několika desítkami let bude lišit nejenom svým cílem, ale podle všeho také účastí. Po celém Česku se v pondělí nezastaví život. Do stávky se nezapojí většina lidí, dokonce ani ne všechny odborové svazy. Měla by jich být zhruba jedna třetina. Ostatní by měli protest formálně podpořit. Nedá se počítat s tím, že by Prahou pochodovali stovky 1000 lidí. V některých případech může být obtížné vůbec protest zaznamenat. Jinde si zase odboráři nechtějí proti sobě popudit zaměstnavatele a zdůrazňují, že se bouří proti vládě. Každý odborový svaz zvolí takovou formu, která mu bude vyhovovat. Odborový předák Josef Středula je tentokrát opatrný a neslibuje největší protest v historii ČR. Vzhledem k tomu, že mu chybí jednoznačné heslo, těžko přivede davy lidí do ulic. Vzrůstající sociální napětí tak podle všeho nevyústí v další narušení sociálního smíru. Přitom vláda nevyjde nespokojeným odborářům ve všem vstříc. Ústupky se dají čekat pouze tam, kde by protesty negativně narušili život lidí. Týkat se to může nespokojených lékařů v nemocnicích či zaměstnanců ve školství. Potvrzuje to i pohled do minulosti. Když například železničářské odbory v roce 1997 zastavili dopravu po kolejích a narušili tím fungování země. Stačilo jim vydržet pouhých pět dnů, aby dosáhli svého. Jejich požadavky se týkaly změn ve vedení ČD a transformace tohoto podniku, takže byli konkrétní a zároveň byly podloženy takovou formou protestu, která společnost bolela. Tím vytvořili účinný tlak na Klausovu vládu, která jim vyšla vstříc současné době, lze těžko vysledovat, čeho chtějí odbory konkrétně dosáhnout. Hesla o konci levné práce nebo o konci propadu životní úrovně slyší veřejnost z úst odborových předáků už dlouhou dobu. Zatím to nevypadá na to, že by se zmiňovaný konec zásluhou odborů nějak přiblížil. To je také jeden z důvodů, proč většina lidí patrně nepřijme den protestů za svůj a nebude v ulicích a na pracovištích protestovat.