Vládě Petra Fialy se povedlo něco, co je v českých, ale vlastně i v evropských poměrech dost nevídané. Spojila odbory a zaměstnavatele, kteří jsou v sociálním dialogu obvykle na nože a mají zcela opačné zájmy. V kritice tzv. úsporného balíčku jsou na jednu v mnoha věcech za jednu. Nejvíc pak pokud jde o zdanění nefinančních benefitů, jako jsou různé příspěvky na sport, kulturu nebo třeba na saunu či masáže. Zaměstnavatelé i odbory to dokonce považují za pevný základ sociálního smíru, který se tu budoval 30 let. Což sice zní poněkud nadneseně, dá se to ale při troše fenomenologické vůle pochopit. Sportovní, kulturní a zdravotní lísky či karty jsou něčím navíc, něčím na přilepšenou. Viditelné symboly. Zájem je to možná málo, ale někdy i to málo stačí jako projev uznání. Nejde tedy jen o rušení nějaké spotřební výhody, ale především o narušení vztahu přijetí. V tom mají odbory i zaměstnavatelé pravdu. Rušit symbolickou vazbu, jejichž zdanění má přinést do rozpočtu 1,4 miliardy korun, je čirý hazard. Politika je stejně takto symbolů jako tvrdé počty a důvěru ve společenský smysl politiky ničí většinou zdánlivé maličkosti. V tomto případě ale mluví proti i obyčejná kalkulace kupecké počty. Vydělat touto riskantní operací, která se dotýká symbolického uznání zaměstnanců, půl tisíciny výdajů státního rozpočtu, to už chce opravdu velmi ne politické, ale i na ekonomické myšlení. Nikoho proto nemůžou překvapit zprávy o tom, že vláda nakonec asi od svého plánu ustoupí a nefinanční benefity daní nezatíží. Byl by to nejen návrat politického, ale také ekonomického rozumu. Jistě se najdou lidé a už se takový spekulanti ozvali, kteří budou tvrdit, že koalice tento návrh předložila jenom proto, aby ho mohla později stáhnout jako výraz schopnosti ustoupit, skutečně vyjednávat. Jakkoliv premiér Petr Fiala dokola vysvětluje, že balíček je komplexní promyšlené dílo, nikoli pouhý soubor opatření a těžko se z něj dá něco jen tak odebrat. Taková strategie předem připravené oběti by byla perverzní a politicky ještě mnohem názornější než pouhé přihlížení důležitých symbolů. Politika v nových demokraciích střední Evropy dnes nejvíce trpí nedůvěrou dobré úmysly politiků. Ztrácí se víra, že změny, úpravy reformy se dělají ve prospěch celé společnosti, protože přece rozhodující společenská elita jsou britští liberálové. Nedohlédnu na ty, kteří jsou žebříčku nejnižší.

Zdanění a také faktické zrušení zaměstnaneckých benefitů by zbytečně dál potvrzovali nově vznikající antidemokratické stereotypy. Vláda slibovala hodnotovou politiku, tedy ráznější, ideově podložené změny. Ze strachu z reakce veřejnosti na takovou politiku se raději vydala cestou spousty drobných úprav. Na principiální změny se ale vždy útočí hůře než na odřezávání drobných ad hoc, kde se dá. Miliardové přesuny ani nikdo neumí představit. Co to o drobných, na které si snad dosáhnete, se lidé dokážou na náměstích poprat. Nezapomínejme. Demokracie vznikl v malých městech, kde si všichni na všechno mohli sáhnout. A a to podprahově přetrvává i v době zdánlivě velkých a globálně propojených společností světového finančního kasin. Dotykovou host poslední záchrana demokracie.