Téměř dvě třetiny českých občanů nerozumí konsolidačnímu balíčku, zjistil průzkum Medianu pro ČRo. Tentokrát je neporozumění rovnoměrné. Nerozumí ne vzdělaní vysokoškoláci, chudí, bohatí, staří i mladí. Jen třetina lidí, zjistili výzkumníci. Ví přesně, o co jde a co a proč a k čemu se chystá. Je to několikanásobný paradox. Zdaleka ne jenom proto, že takový výsledek získává za svou komunikaci s občany vláda, která naopak slibovala tuto komunikaci zlepšit a na ní postavit své politické působení. Budeme občanům srozumitelně vysvětlovat politiku, kterou budeme dělat, řekl premiér Fiala ještě před tím, než se stal premiérem. Poprvé v době, kdy zmatené výstupy Babišovy vlády znejišťovali celou společnost ve vztahu ke covidové nákazy. Paradoxní výstup. Je to i proto, že snad žádný jiný vládní balíček, balík či batoh nebyl tak podroben veřejném rozboru a pitvání jako právě tento. Lidé mají tolik často velmi detailních informací o tom, co se chystá a co vláda připravila, a přesto věci nerozumí. Ne, dává jim smysl. Ukazuje to mimo jiné dvě skutečnosti. Když se věci rozebírají do nejmenších drobností, obvykle se celek rozpadne, takže nikdo nemůže rozumně ničemu. V politice vede tento rozklad k tomu, že se probírají jednotlivé části osobních a oborových zájmů, jejichž propojení v celek není prakticky možné skoro nikdy. A to jednoduše proto, že od jednotlivostí se k celku nikdy nedojde. Celek není souborem fragmentů. Otázka je čí je to chyba médií, která nedokážou vidět věci z celku, nebo vlády, která neumí udržet pohromadě svůj návrh a nechá ho rozpitvat jako mrtvolu. I muži životu nikdo nerozumí. Prací médií je kritizovat, a tedy třeba i cupovat všechno na kousky. Jejich práce je dávat věci vedle sebe, jak kdysi přesně vystihl sociolog Pierre chirurgie média pohltí cokoli. Jsem aditivní, spojí všechno se vším prostou spojkou a média jen výjimečně pracují na komplexních vizích a celcích a jejich smyslu. A ještě méně tento smysl posílají dál. Vláda či normální politika, jak to kdysi, ale to už je dávno pojmenoval Petr Fiala, by naopak měla od komplexního vycházet a jednotlivosti vysvětlovat centra smyslu celé věci. Trpělivě a jasně. Pokud to nedělá, vypadají i balíčky a balíky či batohy, jak už směšné soubory bagatelních opatření, která jsou skoro namířena proti občanům vlastní země. Ne, ďábel není skryt v detailu, ale v chybění smyslu. Průzkum Medianu toto zmatení pojmů potvrdil přímo spektakulárně politika není nikdy, nesmí být otázkou specializovaného technického vědění a rozumu, jímž jsou nadáni někteří vyvolení, kteří pak rozumějí. Třetina jako ve zmiňovaném šetření, je žalostně málo. Současná krize liberálně demokratické politiky, na níž tlačí různé formy politiky hybridní, autoritářské či populisticky demokratické, spočívá ponejvíce právě v této komunikační neschopnosti předat smysl jako sdílenou interpretaci dění, ve vytváření dojmu, že politické vědění a konání i činnost vyvolených znalců. O tu také všechny ty stesky na zradu elit, aroganci a povyšování politické reprezentativní vrstvy. Konsolidační balíček nakonec bude schválen, nicméně vědomí, že dvě třetiny občanů nerozumějí den jeho střevům, ale hlavně jeho smyslu, přinejmenším baru Jičína. Vy šílené krizi liberální demokracie můžeme překonávat jen překračováním elitářských bariér vědění a rozumění, ne jejich novým vztyčováním. Snad bude mít vláda při vylepšování komunikace příště lepší formu a místo šíření falešných obrazů o tom, jak dělá, co je třeba, se začne věnovat smyslu věcí, o kterých společnosti jde.