Pět let je až až, odpověděl několikrát a napůl vyhýbavě prezident Petr Pavel na otázku, jak vidí případný druhý mandát. Poprvé krátce po zvolení, ale ještě ne úřadující a naposledy před pár týdny, přičemž ovšem zároveň obhajobu ani jednou nevyloučil. Jen zmiňoval, že jelikož funkci šíji dva nejmenším, nemíní, je tudíž dost náročná. A také bych vám moc nechtělo opakovat nepříjemnou kampaň, i když dodejme, ta druhá by pro něj měla být výrazně snesitelnější. Takové výroky vzbudily rozruch, protože nejsme zvyklí, aby aspoň v Čechách někomu stačilo tolik o první kolo. A dokonce se vyskytla úvaha, že jelikož má být pravý politik odhodlaný zas a znovu bojovat o úspěch, jako to po dlouhá léta předváděli Klaus, Zeman a dnes dělá Babiš, plyne z toho, že Pavel není politikem a hlavně jím být ani nechce. A to nám prý měl říct dopředu. Střízlivějším pohledem se ale mohlo zdát, že prezident zatím do poměrně vzdáleného roku 2028 nevidí, a je tudíž obezřetný, což by se dalo chápat. Jen mohl věc odbýt nějakými. Na to je ještě hodně brzy. Uvidíme. Zeptejte se mě, až to bude aktuálnější. Ale táž otázka logicky padla v televizním rozhovoru k prvému roku na Hradě a předcházející odpovědi prezident vysvětlil srozumitelně. Předjímat, že je tu na 10 let, by bylo arogancí vůči voličům a on nemůže očekávat, že budou chtít stejného prezidenta ještě jednou. Takže se orientuje na jedno období, které bude trvat ještě čtyři roky. A ovšem dodal, že a priori nic vylučovat nelze a bude záležet na situaci. Jinými slovy druhý mandát poprvé veřejně připustil, je o něco jasněji, což třeba uvítat, neboť lidé vloni hlasovali pro Pavla. S doufáním ve změnu klimatu v nejvyšších politických patrech. Tu zařídit tak docela nemůže. Nicméně metamorfóze na nejsledovanějším ústavním postupu nastala diametrální. V tom Pavel nezklamal, i když se především na vnitropolitické scéně stále ještě rozkoukávám a jeho touha obrušovat hrany mezi vládou a opozicí se leckomu jeví spíš naivní, ačkoli se o dosažení širšího kompromisu hodlá v blízké době pokoušet u důchodové reformy. Že se po roce rozhoupal a obhajobu mandátu nevyloučil, může mít řadu příčin. Jednak jistě vnímá, jak pozitivně je v široké veřejnosti neokázale působící spontánní prezident přijímán, a to i při cestách do opomíjených regionů, že požívá respektu na mezinárodní scéně a konečně se mu také evidentně volněji dýchá na Hradě po změně na kancléřském postu. No a v neposlední řadě ho musí těšit úspěch české iniciativy ke shromáždění financí na munici pro Ukrajinu, ve které se silně angažoval prezident ČT. K druhému mandátu ale ještě řekl, že by se rád vyhnul riziku vzniku dojmu nepostradatelnosti, ať by vycházel zevnitř anebo prostřednictvím okolí. A pro jeho konečné rozhodnutí bude podstatné, jestli uvidí osoby, které by mohly pokračovat v tom, co si sám pro tuto zemi přeje, což bychom tedy od výše zmíněných pánů asi těžko někdy už slyšeli. Jako oni také Petr Pavel není, chce se dodat zaplať pánbůh. A že uvidíme za ony čtyři roky, respektive nejpozději za tři.