Americký Kongres se poslední půlrok bolestivě a zdlouhavě hádal o poskytnutí finanční pomoci několika spojencům v čele s Ukrajinou. Celé drama nakonec ale vyšumělo. Z nového předsedy sněmovny reprezentantů Michael Johnson a i s exprezidenta Donalda Trumpa se nakonec vyklubali daleko menší potížisté, než jak se dosud prezentovali. V uplynulých měsících se mnozí republikáni tvářili, že je pro ně nepřijatelné schválení další americké pomoci pro Ukrajinu minimálně do té doby, než vybojují finance na zabezpečení jižní hranice Spojených států s Mexikem. Logiku to mělo jednoduchou. Hranic s Mexikem je pro Američany priorita, Ukrajina je moc nezajímá. Je třeba hlasovat dle Trumpova oblíbeného sloganu Amerika v první řadě. Přes víkend byly ale tito republikánští rebelové rychle poraženi. Předseda Johnson vymyslel legislativní manévr, který umožnil o samostatné hlasování o pomoci pro Izrael, Ukrajinu i Tchaj-wan. Po boku ještě zákazu čínského vlastnictví sociální sítě TikTok. Ale to je kapitola sama pro sebe. Díky tomu se nemusela většina dolní komory shodnout na všech těchto bodech. Zároveň každý bod mohla prohlasovat unikátní koalice kongresmanů. To přesně se stalo a balík teď míří do Senátu, kde by ho mělo čekat už menší drama. A pravděpodobně projde. To je drsným šokem pro skupinu republikánských rebelů, kteří si před půl rokem vydupali odvolání svého předchozího šéfa Kevina McCarthyho. V následujících měsících pak aktivně bojovali proti pomoci Ukrajině. Když začal jejich nový šéf Johnson v posledních týdnech otáčet a pomrkávat po podpoře demokratů, začali mu vyhrožovat, že ho odvolají stejně jako McCarthyho. Přes hlasité štěkání se k ničemu takovému úplně neodhodlali. Alespoň zatím. Jedním z důvodů je zjevně i to, že nehledě na své dřívější postoje k Johnsonovi kroky tiše podpořil i právě Trump podle republikánského senátora Lindsey Graham. A právě Trump stál za drobnou úpravou návrhu na pomoc pro Ukrajinu, která činí z 10 z 60 celkových miliard nikoliv dar, ale půjčku. Tu ale může odpustit úřadující prezident. Je to ryze symbolická změna a je trochu překvapivé, že na změnu názoru Trumpa stačila. Možných vysvětlení je několik. Jednak je velmi pravděpodobné, že pro Trumpa není podpora pro Ukrajinu, respektive odpor proti ní osobně, nijak moc důležitá, jakkoliv jsou mnozí američtí liberálové přesvědčeni o opaku. Další variantou je, že se Trump snaží přesvědčit umírněnější republikánské voliče, kteří v primárkách dávali přednost jeho rivalce Nikki Haleyové, že v zahraniční politice nebude dělat až takové divočiny. Bez jejich hlasů totiž dost možná nemůže vyhrát všeobecné volby. To se ale uvidí až v listopadu. Teď mezitím jeho křídlo strany skřípe zuby, zatímco liberálové slaví po boku Michaela Johnsona, který podle nich konečně zázračně nalezl páteř. Uvidíme ale, jestli ho msta republikánských rebelů nebude ještě stát funkci. Pomoc pro Ukrajinu už ale rebelové ve sněmovně nezastaví.