Na rozdíl od předchozích let byl rok 2023 pro EU relativně klidným, téměř normálním. Žádná epidemie, žádná nová ruská agrese v těsném sousedství. Nebyla nutná mimořádná opatření k záchraně ekonomiky či bezprecedentní kroky pro zajištění podpory napadené Ukrajině. Na druhé straně válka neskončila a po celý rok významně ovlivňovala evropskou politiku. Vládám většiny zemí došlo, že Ukrajinu bude třeba podporovat soustavně a dlouhodobě. Postupně také zjistili, že je sice pěkné slibovat dodávky střeliva a zbraní a vojenské techniky, ale že plnění těchto slibů vázne na vlastních chabých arzenálech i na slabosti evropského obranného průmyslu. Jednotu vážně narušil maďarský vladař Viktor Orbán, který nejen že sabotoval schvalování dalších protiruských sankcí, ale zmařil také finanční pomoc, bez které se Ukrajina ve válečném stavu neobejde. Evropská komise doporučila na podzim zahájit s Ukrajinou jednání o podmínkách jejího členství v EU a nejvyšší politikové to pak na psycho dramatickém prosincovém summitu schválili, čímž významně posílily morálku a motivaci Ukrajinců v nepříznivé fázi bojů. Dali také zelenou jednání s Moldavskem a Gruzií. Přiznaly status kandidátské země. Díky těmto posunům chytilo nový dech i vyjednávání se zeměmi západního Balkánu. Ačkoli ohledně evropského směřování největší z nich, Srbska, panují nadále značné pochybnosti. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová sice dál propagovala k jeho strategické postavení EU. Praxe jí však nedávala za pravdu. Evropa se ocitla v postavení zcela bez významného hráče v partii kolem snah nějak urovnat krvavou řež mezi Izraelci a Palestinci v pásmu Gazy. Ukázalo se, že zdaleka nemá takový vliv, jakým se holedbá. Nedaří se jí ani přesvědčit státy velkého jihu, aby se na mezinárodní dění dívaly podobně jako ona. Právě tyto země plus Čína výrazně pomohli a pomáhají Rusku překonávat důsledky západních sankcí. V globální ekonomice se unii nedařilo ani na dalších frontách. Austrálie vypověděla téměř dojednanou dohodu o volném obchodu s EU. Ani po mnoha letech se nepovedlo uzavřít podobnou dohodu s latinskoamerickými státy Mercosuru. Vůči Číně se unie vydala po tenké linii, kdy nechce přerušit ekonomické vztahy, ale ani nést rizika z nich plynoucí. Peking jasně varoval, že pokud Brusel zavede cla na dovážené čínské elektromobily, dočká se tvrdé odvety. I kdyby se Brusel stokrát zaštiťoval pravidly WTA. Členským státům o unijním institucím se povedlo schválit prakticky všechny zákony z balíku fit for fifty-fifty pro naplňování své zelené dohody pro Evropu. Mají tak nejúplnější legislativní arzenál na světě. Navíc slavily úspěch na klimatické konferenci kop 28, která se nečekaně vyslovila pro postupný odchod od fosilních paliv. Všechen robustní povyk však nezakryl tvrdou realitu, tedy že země EU zdaleka neplní cíle snižování emisí, které si sami vytyčili, aby se do roku 2050 staly bez uhlíkovou ekonomikou. Vysoké ceny energií a surovin při měly členské státy, aby schválili reformu trhu s elektřinou i zákon, který má omezit závislost na dovozu klíčových surovin z Číny a dalších zemí. V platnost vstoupily stěžejních zákony o digitálních službách a digitálním trhu. Schválení se dočkal také akt o umělé inteligenci. Všechno jsou to premiéry, které EU pomůžou hájit své zájmy na světovém kolbišti. V úplně posledních pracovních dnech roku se pak povedlo dotáhnout do konce několikaleté jednání o reformě migrační a azylové politiky, významně zpřísňující nakládání se žadateli o azyl, kteří do EU spontánně přicházejí ve stále větších počtech. Od ledna jich bylo přes 600000. S růstem vlivu národoveckých populistů a krajně pravicových formací v mnoha členských zemích, vesměs kritických vůči evropské integraci, se z imigrace stává pro unii vnitropolitický problém číslo jedna. Může se to projevit už v červnových volbách do Evropského parlamentu.