Už samotné zjištění, že po téměř dvou letech ruské invaze na Ukrajinu není schopna EU dodávat napadené zemi dostatek munice a zbraní potřebných pro vyhnání okupantů, je alarmujícím sdělením. Zcela absurdně pak působí stížnosti zbrojařských podniků, že jim banky nechtějí půjčovat peníze na zvýšení a modernizaci výrobních kapacit. A jak zdůvodňují svůj postoj za situace, kdy ruský průmysl na Putinův rozkaz přepnul na válečnou ekonomiku? Ohánějí se vlastníci řady evropských bank vnitřními pravidly a etickými kodexy, které jim brání financovat výrobu zbraní a munice, což pro zbrojařské firmy včetně těch českých znamená nejen zapeklité cesty k úvěrům, ale někdy i k získání běžného účtu pro obchodování se zbraněmi. Není bez zajímavosti, že u nás odmítají financovat zbrojní výrobu hlavně velké banky se zahraničními majiteli. Například ČSOB, kterou vlastní belgická KBC Bank, upustila od úvěrů na výrobu zbraní už v roce 2005 a do dneška na tom nic nezměnila. Podobně striktní přístup má UniCredit bank, která je v italských rukou, nebo také Česká spořitelna ovládaná rakouskou skupinou Erste Bank. Naproti tomu útočištěm pro zbrojařské firmy je ryze česká banka Moneta Money Bank zaměřující se na podporu Ukrajiny, ale také Česká exportní banka, kterou vlastní stát, přes ministerstva. Pokud se evropské banky při odmítání půjček na výrobu munice a zbraní pro Ukrajinu ohánějí vnitřními pravidly a etickými kodexy. Především to zavání demagogií i alibismem. Pokud by něco mělo být pro vlastníky bank opěrným bodem, tak je to kodex o obchodu se zbraněmi, který Evropská rada přijala v roce 1998. Něm členské státy EU vyjadřují odhodlání bránit vývozu jakéhokoliv zbrojního vybavení, které by mohlo být použito k represi, nelidskému zacházení, agresivnímu útoku na jinou zemi, prosazování územního nároku pomocí síly nebo k destabilizaci nějakého regionu. Toho všeho se dopouští ruská agrese na Ukrajině, která mu čelí v souladu s právem na vlastní obranu. O čem tedy chtějí bankéři ještě diskutovat? Nelze se ubránit dojmu, že tady nejde o etiku, ale o vyšinuté představy části bankovní elity, že je v zájmu jejich byznysu, aby válka rychle skončila za cenu potupného míru pro Ukrajinu a že je možný návrat k výnosné spolupráci s Ruskem založené na levných surovin. A kdy banky financovaly rozvoj ruského průmyslu a vydělávali astronomické sumy na službách ruským oligarchům. Řada majitelů bankovních domů tak pošilhává po časech, které jsou nenávratně pryč a nedochází jim nastupující realita, že západ a především Evropu čeká dlouhodobý boj s Putinovým gangsterským režimem. Praha budoucím po obnovení své koloniální říše. A jak trefně poznamenal v Denníku N zahraničně politický analytik Vladimír Votápek. Dnes stojíme tváří tvář kremelské agresi s chabým zbrojním průmyslem, vyprázdněnými zbrojními a muničními sklady. Vůbec základním předpokladem vítězství nad nesmiřitelným nepřítelem je tedy neodkladné posílení válečných kapacit EU. Teď jde o to, jak rychle a zda vůbec o tom politici a generálové přesvědčí kapitány bankovního sektoru, který představuje pro zbrojní průmysl nepostradatelní krevní oběh.