Dobrá zpráva není žádná zpráva, říká stará novinářská moudrost a média se podle ní také řídí. Něco takového potkalo hlášení Českého statistického úřadu, podle kterého ekonomika vyrostla v prvním čtvrtletí o půl procentního bodu. Co je na tom vlastně zajímavého? Především to, že jde po dlouhých časech hospodářské a spolu s tím komentátorské deprese o jednoznačně pozitivní zprávu. Od covidové pandemie a s ní spojených lockdownu se tuzemské hospodářství dlouho potácel pod úrovní roku 2019 a všechny sliby prognózy, že se poměry zlepší, se ukázaly jako marné. Teď je však už takřka jisté, že obrat nastal. Bilance se zlepšila druhé čtvrtletí po sobě, a pokud byste čtvrtletní tempo přepočetlo na celý rok, rostl by domácí produkt o dvě %. Lze očekávat, že ekonomika bude v průběhu roku dále zrychlovat. Píše se o tom v prognózách. Svědčí o tom příklady ze srovnatelných zemí. Lidé věří podle průzkumu na světlé zítřky, začínají utrácet a především v tuzemské ekonomice pořád hodně co zlepšovat. Nakonec se to dá vidět i v běžném životě. Automobilu, donáškové službě v ulicích tolik jako nikdy předtím. Obchodní centra i restaurace jsou plné lidí. S nastupujícím jarem se zalidňují turistické destinace. Teď už zbývá počkat až na startu je exportní průmysl i výstavba bytů a také až se zlepší dostupnost energií, promítne do spotřebitelských cen. Takový souhrn dobrých zpráv nebyl už dlouho k dispozici. Přesto je nutné přiznat, že na tom zase tolik dramatického není. Pokud něco neohrožuje v tomto případě vývoj ekonomiky, ztrácím o téma zájem. Pro novináře záchranou, že letošní ekonomický restart a s ním spojené zlepšení nálady ve společnosti v sobě mají něco neobvyklého. Tuto zvláštnost nejlépe vystihla ekonomka Helena Horská, která popsala české spotřebitele, tedy obyčejné Čechy, jako rozumné lidi, ovšem s mírným sklonem k maniodepresivnímu chování. To potvrzují všechny průzkumy minulých let. Prudké změny nálad začali v časech pandemie, na jejichž počátcích se Češi nejprve semkli za svou vládou, aby o rok později přestali skoro úplně důvěřovat. Po vpádu Rusů na Ukrajinu a prudkém zdražení energií i potravin se naplnily všechny ekonomické obavy, co se jich za desítky let nashromáždilo a Češi se stali nejskeptičtějším národem Evropy. Výročí mu návratu optimismu došlo před počátkem minulého roku. Zlepšení nálady mezi spotřebiteli bylo největší v Evropě. Stejně tu však nestačilo, aby se lidé začali chovat jinak než dosud a například přestaly šetřit. Návrat optimismu počátkem letošního roku měl ještě větší intenzitu nesrovnatelnou s jinými zeměmi. Historii Česka posledních 30 let je, co se stalo. Věci se daly do pohybu a teď jde jenom o to, jak se to projeví ve veřejné sféře. Zatím se zdá, že Češi překonali depresi a začínají se chovat normálně. Pokud to tím skončí, pak je vyhráno. Euforie se však může utrhnout z řetězu. Podle úsloví kape Diem, což důsledku může vést k přehřátí ekonomiky, návratu inflace a zadlužení velké části populace. Změna smýšlení ve společnosti také může způsobit politický převrat, se kterým dosud nikdo nepočítá. Jednou větou. Zpráva o tom, že se ekonomika probírá ze čtyřletého spánku, skrývá pro novinářské zprávy nečekaný potenciál. Co když své nadšení z návratu prosperity začne-li přehánět a tím vyvoláme karamboly a katastrofy podobné těm minulým, pak by současné dobré zprávy přece jen byly zprávami.