Volby do Evropského parlamentu se budou konat už za pět týdnů. Čelní kandidáti evropských politických stran proto tento týden odstartovali kampaň, první veřejnou debatu. Jasně v ní dominovala Ursula von der Leyenová. Stávající předsedkyni Evropské komise, která vede do voleb Evropskou lidovou stranu, tedy konglomerát středopravicových stran sdružených pod křesťansko-demokratický. Tím praporem ne že by na tom tolik záleželo, debatu naživo sledovalo 15000 z 350 milionů oprávněných voličů z 27 členských států. Její bezprostřední dopad byl tudíž minimální. I když vezmeme v úvahu následné ohlasy, umožnila nicméně ujasnit některé skutečnosti, které budou tyto volby na evropské úrovni doprovázet. Tak se například nečekalo, že bude von der Leyenová rozhodně hájit svou bilanci. Pokud jde o Green Dealu, který prosazování legislativy zajišťující kontroverzní zelenou transformaci její vlastní. Evropská lidová strana se v poslední době distancuje od některých výdobytků této politiky a celkově se k ní otočí zády. Čekalo se proto, že její protagonistka udělal také takovou piruetu, ale nestalo se to. Druhým poučením je záměrné mlžení, pokud jde o povolební spojenectví mezi lidovci a kluby napravo od nich, zejména s euroskeptiky z frakce evropští konzervativci a reformisté, kam patří také česká ODS. Von der Leyenová nešetřila kritikou na adresu krajní pravice, zejména pak Alternativy pro Německo, ale neřekla jasně, že si lidovci předem zříkají spolupráce s některými z této pestré palety stran a hnutí. Proč by také předem vylučoval, a sice málo pravděpodobnou, ale přece jen možnost příští většinové pravicové aliance v europarlamentu. Průzkumy veřejného mínění po řadu měsíců za sebou ukazovaly, že krajní pravice, často protievropská a demagogická, v příštím Evropském parlamentu posílí. Oslabit mají zejména zelení, o trochu pak také komunisté a centrističtí liberálové. Socialisté by měli zůstat na svém, takže dosavadní neformální spojenectví lidovců, socialistů a liberálů má šanci nadále držet většinu, i když slabší než dosud podle posledního průzkumu kolem 400 mandátů ze 720. Jako stále méně pravděpodobná se jeví hrozba, že by se dva euroskeptické kluby spojily, dokázali vygenerovat kolem 170 mandátů a stát se tak druhou nejsilnější frakcí v europarlamentu. Pak by opravdu bylo těžké je obejít. Oni se však sami vzájemně neutralizují. Hlavní událostí začátku kampaně se staly zásadní rozpory mezi hlavními hráči na ultra pravém křídle alternativu pro Německo a francouzským národním sdružením. Jednotlivé partaje se také velmi liší v postojích k ruské agresi proti Ukrajině. Roste podezření, že některé jsou tak či onak napojeni na ruské vlivové aktivity, které s blížícími se volbami očividně sílí. Evropská komise tento týden varovala desítku velkých digitálních platforem, aby přestaly poskytovat prostor těmto dezinformacím. Na evropských volbách je pěkné, že jsou tak složité, že na úrovni EU vypadají úplně jinak než na té národní a že se realita z jedné úrovně často neodráží v té druhé, že jde ve skutečnosti o 27 národních kampaní soustředěných převážně na domácí témata, ale ta evropská z nich neustále probleskují. I pro řadového voliče je proto užitečné vědět, kam se po volbách vrtnou politikové z té které kandidátky a jaké recepty ta která evropská partají nabízí.