S blížícím se druhým kolem prezidentských voleb na Slovensku graduje předvolební kampaň obou kandidátů. Přibývá předvolebních diskusí v médiích, kterých je v letošní předvolební kampani oproti minulosti nezvykle málo. Přibývá ale i prohlášení známých osobností, které podporují jednoho z kandidátů Ivana Korčoka nebo Petra Pellegriniho. Kdo předvolební kampaň sleduje od úplného začátku, musí být zároveň zmatený z jedné skutečnosti. Peter Pellegrini, současný šéf parlamentu, je sice prezidentským kandidátem vládní koalice, že by mu ale partneři nějak nadprůměrně dávali najevo podporu, to se říct nedá. Dobře je to vidět na postoji vládní Slovenské národní strany. Její předseda Andrej Danko vedl až do nedávna vytrvalou antikampaň proti Pellegrinimu. Vyčítal mu všechno možné i nemožné. Přesto nakonec i Slovenská národní strana po prvním kole Pellegriniho podpořila. Stalo se tak spíš z donucení okolnostmi, když po prvním kole skončil Pellegrini z pěti procentní ztrátou za Korčokem než na základě nějakého silného přesvědčení. Také premiér Robert Fico je zatím vůči Pellegriniho kandidatuře hodně vlažný a pár dní před rozhodujícím druhým kolem se na tom už asi sotva něco změní. Proč tomu tak je, to je předmětem řady dohadů. Pravděpodobně za to mohou osobní antipatie mezi Ficem a Pellegrinim, o kterých se už v minulosti mluvilo hodně. Společný cíl, kterým bylo sestavení vládní koalice po loňských volbách, odsunul osobní spory na čas stranou. I když Fico dodnes vnímá Pellegriniho odchod ze strany SMER a založení strany Hlas negativně a v minulosti se nebál hovořit o zradě. Přesto prezentoval Pellegriniho jako kandidáta vládní koalice. Zatím mu ale v předvolební kampani příliš nepomáhá. Až se nabízí otázka, jestli vůbec má Fico zájem na tom, aby se Pellegrini prezidentem stal. Vždyť by měl v jeho osobě v čele státu někoho, koho dobře zná a kdo by asi neměl problém podepsat i kontroverzní zákony. Třeba pokud by se premiér rozhodl pokračovat v zásazích do trestního práva a chtěl nechat omilostnit spřízněné oligarchy, proti kterým bylo v minulosti vedeno vyšetřování. Pro Fica by měl případný úspěch Pellegriniho ještě dva další důsledky. Ten první by byl, že jeho odchodem do prezidentského paláce by byla oslabena Pellegriniho strana. Tím by mohl získat Fico šanci připojit aspoň některé členy hlasu zpátky ke svému směru. Druhý důsledek by byl opačný už by se vůči prezidentovi nemohl tak výrazně vymezovat, jak činil vůči Zuzaně Čaputové nebo ještě předtím ve vztahu k Andreji Kiskovi. Jenomže Ficův politický styl je právě založený na tom, že potřebuje nějakého nepřítele, jednak vnějšího, kterým je už nějakou dobu EU. Kromě toho ale ještě i vnitřního. Současná slovenská opozice, která je v podstatě bezbranná a nemá příliš možností, mu nestačí. Stejně tak ani hlavní sdělovací prostředky. Fico zkrátka potřebuje napětí. Může to znít paradoxně, právě proto bych mohl případný prezident Korčok i docela hodit.