Úvahy o tom, že prohra Ukrajiny s ruským agresorem nebo k uzavření příměří za současného stavu bojů by byly pro západ dražší než pokračování podpory napadené země, slýcháváme již delší dobu. Nyní ale přišel americký Institut pro studium války s analýzou, která je skutečně překvapující. Podle autorů studie by po pádu Ukrajiny byly náklady na zabezpečení západních hranic a odvrácení případného Putinova k útoku doslova astronomické, mnohem vyšší, než si většina lidí vůbec dokáže představit. Šokující je v analýze už pohled na doprovodnou mapu zobrazující hypotetické ruské vítězství, kdy jeho vojenské síly dosahují přímo na hranici NATO, táhnoucí se od Černého moře až po Severní ledový oceán včetně hustého řetězu ruských vojenských základen rozmístěných u hranic Polska, Slovenska, Maďarska a Rumunska. Podle expertů odstrašovat a bránit se takto vyhroceným ruským hrozbám by znamenalo pro Spojené státy trvaly rozmístit ve východní Evropě značnou část svých pozemních sil, včetně obrovského počtu nejmodernějších letadel, která jsou obtížně zjistitelné radary. Institut pro výzkum války k tomu dodává vyslání a udržování těchto strojů je už z podstaty nákladné, ale dislokovat je tak rychle vy pro USA znamenalo hroznou volbu mezi udržením dostatečný sil v Asii pro obranu Tchaj-wanu a mít dost sil pro zastrašení Ruska nebo jeho porážku. V případě útoku na evropské spojence to bude stát jmění a náklady budou trvat tak dlouho, jak dlouho potrvá ruská hrozba? Potenciálně neomezeně dlouho. Specialisté institutu také rozebírají případné uzavření příměří na stávající linii fronty. Podle nich by to byla druhá nejhorší varianta, která by jednoduše dala Rusko čas a prostor připravit se na obnovenou válku o dobytí Ukrajiny a konfrontaci s NATO. Celkově tedy z analýzy vyplývá, že obě zkoumané varianty jsou horší a několikanásobně dražší než pokračování v pomoci a podpoře Ukrajiny v boji. Když tomu nad rámec vojenskostrategických a finančních úvah přidáme varovné apely, že ponechání části Ukrajiny v Putinově smrtonosném obětí je nebezpečným precedentem pro změny hranic silou kdekoliv na světě. Pak se dostáváme k pochopitelným závěrům. Skutečně účinným omezením ruské hrozby pro západ je úplné ukrajinské vítězství. K němu ovšem může vést jen další vojenská podpora Ukrajiny, mnohem větší než ta dosavadní, jež bezesporu odvrátila její porážku, ale už nedostačuje k tomu, aby Ukrajina vyhnala agresora ze země. Na místo výzev k masivnímu zesílení vojenské podpory ale stále častěji zaznívá ve vysokých politických kruzích západu, že v dohledné době není představitelné, že by Ukrajina vyhnala Rusy z celého svého území a že dřív nebo později bude muset dojít k jednání o míru a kompromisech, jejichž součástí může být i přenechání dobytých území Rusku.

Jistě, že tito političtí pragmatici jedním dechem dodávají, že k tomu nesmí dojít bez souhlasu Ukrajiny, natož proti její vůli, ale už nezdůrazňují, že takový krutý kompromis by vyvolal v ukrajinské společnosti obrovské trauma s nepředstavitelnými důsledky a západu by nakonec stejně pustil žilou v míře astronomické, před níž varují američtí specialisté na výzkum války.