Řešení problémů spojených s klimatickou změnou je možné pouze tehdy, dokáží-li se na něm shodnout především státy, které produkují nejvíce skleníkových plynů. O tom, jak toho docílit, se vedou mezinárodní jednání nejen na úrovni OSN, ale i v EU a v dalších podobných uskupení. Představitelé těchto států se při jednání opírají o výsledky vnitrostátních debat, v nichž hledají způsoby, jak přijmout potřebná opatření, aniž by narušily ekonomický rozvoj svých zemí, bez něhož bych se sotva udržel, a stabilita demokratického systému. Tyto debaty mohou přinést úspěšné výsledky pouze v případě, že se opírají o odborná stanoviska vědeckých institucí a zároveň nachází shodu v co nejširším politickém spektru tak, aby se přijatá rozhodnutí nemusela měnit po každých volbách. Je to pomalé a těžkopádné, ale osvědčené. Zásadám demokratické diskuse patří, že s ní nikdo nesmí být předem vylučován a každý relevantní příspěvek musí být věcně vzat v úvahu. Této skutečnosti zneužívají některé aktivistické organizace, pro které jsou ekologické problémy Janou příležitostí, kterou využívají ke svému boji proti demokratickému právnímu státu s tržním hospodářstvím, který nazývají kapitalismem. Obviňují jej, že to on nese vinu za znečištění planety, za sociální nerovnost, za nerovnost mezi muži a ženami, za rasismus, za útlak sexuálních a dalších menšin. Zmatené pojmy vedou ke zmatenému uvažování. A to platí i pro pojem kapitalismus. Etymologicky vychází z latinského slova kapitána, což znamená hlava. Slovem kapitál se totiž původně mínil počet hlav dobytka, který se od nemovitého, tedy nepohyblivého majetku lišil tím, že se mohl snadno přesouvat z místa na místo. Kapitalismem i podle toho byl ekonomický systém, v němž pohyblivý majetek hrají větší roli než ten nepohyblivý. A koneckonců je jedno, jestli se přesouvají zvířata, nebo peníze, které za ně utrží teď z banky do banky. Za rozvoj tohoto systému vděčíme průmyslové civilizaci, která se zrodila někdy v polovině 18. století, tedy v době feudální, a její rozvoj byl umožněn matematickou přírodovědou, na jejímž vytvoření měli zásluhu Galileo Galileo, ji. Hrajeme si z brejků René jde Carter až za chvilku a další. To oni opustili antické a středověké pojetí vědy pro vědění, ale místo toho přišli s tím, že vědění je moc, vědění má být pro předvídání a věda má sloužit lidským potřebám. Věda se stala součástí cyklu výzkum a vývoj, technika, výroba a spotřeba, který je poháněn úsilím uspokojovat neuspokojitelné lidské potřeby a žádosti. Rozvíjející se průmyslová výroba vytvořila tlak, který zbořil feudální ovládání trhů, na kterých se mohl kapitál otáčet, a způsobila dalekosáhlé společenské změny. Dokázala nasytit hladovějícím asi obyvatel. Přispěla ale také k tomu, že se lidé starají o uspokojování svých potřeb a o rozkoše z toho plynoucí více než o spásu vlastní duše či o životní prostředí. Průmysl je ničí v kapitalismu skoro stejně jako v socialismu. Suma sumárum bojovníci proti kapitalismu střílejí do nesprávného terče. Není to demokratický právní stát, který může existovat i bez průmyslové výroby, ani volný trh, který jenom zrcadlí potřeby, poptávku a nabídku, ale hedonistická průmyslová civilizace, proti níž stojí. Dokud nepromyslí nově roli vědění a poznání, nenaleznou nový smysl techniky, neodhalí způsob, jak uživit masy lidí bez ztráty.

Důstojnosti. Nezbývá než doufat, že tato zkažená civilizace nalezne prostředky a způsoby, jak učinit svůj rozvoj udržitelným.