Ze středu Evropy by se mohlo zdát, že posun Číny na místo druhé nejlidnatější země světa nemusí být převratná záležitost, ale fakt, že Číně klesá počet obyvatel už druhý rok po sobě a že se tempo úbytku obyvatel z roku na rok zdvojnásobil, nutně vyvolává otázky. Například jak se s touto změnou vyrovná země, jejíž rychlý hospodářský růst se v minulých desetiletích opíral o početnou pracovní sílu přicházející z venkova do měst. A jak se pokles porodnosti promítne do skladby obyvatelstva, kde vlivem donedávna uplatňované politiky jednoho dítěte přibývá seniorů, o které se má starat ne už více vlastních dětí, ale kdyby se naopak manželský pár s jedním dítětem měl starat o dva páry vlastních rodičů, tak velké problémy nemůže komunistické vedení v Pekingu obojí je v jeho. Hlavní potíž však spočívá v letité zkušenosti, že drastickými opatřeními bylo sice možné omezit porodnost, když vládlo heslo o jednom dítěti, ale obtížně se hledá politika, která by povzbudila, natožpak tři, měla mladé lidi, aby zakládali vícečetné rodiny. S tím posledním má mnoho zkušeností řada hospodářsky vyspělých zemí, Česko nevyjímaje. Proměna pramení z jednoduchého faktu, že pokud oba rodiče pracují a pokud i ze společného příjmu těžce splácí vlastní bydlení a náklady na kvalitní školství, zbývá málo chuti a sil na vícečetnou rodinu. Tím spíše v Číně, kde se mezi mladými lidmi zrodila. Zkrátka 9, 9, 6 nebo i práce od devíti ráno do devíti večer. Šest dní v týdnu proto vzniká tolik pochybností, zda a jak bude komunistický režim schopen vyrovnat se s poklesem porodnosti, zaznamenaným poprvé po 60 letech. Tehdy byl příčinou hladomor vyvolaný politikou vůdce Mao Ce-tunga, který svévolnými hospodářskými experimenty oslabil ekonomiku a tzv. kulturní revolucí uvrhl zemi do chaosu, jen aby se zbavil svých skutečných či smyšlených konkurentů. V dnešní Číně se o hladomoru nedá mluvit, ale potíže spojené s poklesem počtu obyvatel mohou z dlouhodobého hlediska ohrozit plány dnešního vůdce Číny Si Ťin-pchinga, který po 10 letech vlády koncentroval ve svých rukou nebývají moc a který si jako strategický cíl vytyčil do poloviny tohoto století udělat z novodobé říše středu vedoucí zemi světa. Pokles porodnosti potkal i jiné země než Čínu, ale Japonsko se například zabrzdilo na úrovni bohaté a vyspělé země. Proto mnohem důležitější než odpověď na otázku, jak to dopadne s ambicemi Si Ťin-pchinga, možná bude odpověď na otázku, zda Čína nezestárne dříve, než by se stala opravdu bohatou.