Zvídavé Simkovičové.

Ahoj holky. Ahoj, kluci, milé z výlevky a zvědavci. Zdravím vás u dalšího dílu. Tak jakou zajímavost tu dnes máme? Už jste někdy slyšeli o Mandelově efektu? Pokud ne, tak nastražte uši. Má logo tyčinky KitKat v názvu pomlčku má Pokémon Tykačův Černý konec ocásku a jmenuje se štěňátko z knihy Karla Čapka Dášenka. Pokud jste alespoň na jednu z těchto otázek odpověděli ano, tak i vás se Mandelův efekt týká. Fenomén se týká lidského mozku a kolektivní paměti. Všechna tvrzení, na které jsem se na začátku ptala, jsou chybná, i když je velká část populace přesvědčena o opaku. Náš mozek si totiž někdy něco schválně pamatuje tak, aby to zapadalo do běžného přesvědčení okolí. Proto se pak stane, že stejnou chybu v paměti má mnoho lidí nezávisle na sobě. Falešné vzpomínky jsou představy, které si spojujeme s věcmi, co jsme dříve zažili nebo viděli. Náš mozek si k nim automaticky doplnil motivy, které vyhodnotil jako související. Zabývají se tím vědci zkoumající kognitivní psychologii a dokonce už mají vědeckou metodu, jak falešné vzpomínky u lidí zkoumat. Experimenty pak dokazují, že naše paměť zkrátka není neomylná a obzvlášť postupem času má mozek tendenci si věci zkreslovat. My si myslíme, že si něco pamatujeme perfektně, ale často jde jen o propojení několika podobností, které se nám spojí do jedné falešné vzpomínky. Naše paměť zkrátka nefunguje jako přesná rekonstrukce. Utváří se nejen v okamžiku, kdy daná událost běží, ale i později při vybavování. Třeba jak o tom s okolím hovoříme, jaké emoci si k tomu přiřadíme atd. nejde tedy jen o to, jak se to celé doopravdy stalo. Naše mysl má tendenci tvořit smysluplné celky, zaplňovat případné mezery v paměti tím, co na základě zkušeností dává smysl, a tím už vzniká vzpomínka, která je nepřesná a tedy vlastně falešná, tak pak vzniká i kolektivní falešná paměť, protože stejně jako se dá ovlivnit paměť jedné osoby, jde to i u skupiny nebo davu třeba rozhovorem, článkem, zprávami na sítích atd.. Proč se ale fenomén jmenuje zrovna Mandelův efekt? Je to podle Nelsona Mandely, jihoafrického politika, prezidenta a bojovníka za lidská práva. Ten zemřel v roce 2013, ale mnozí byli přesvědčeni, že zemřel už v 80. letech minulého století ve vězení. Lidé by přísahali, že si pamatují, jak se o tom mluvilo v médiích, a byly jich desítky 1000. A právě na tomto příkladu se fenomén začal poprvé popisovat. Proto ten název. Poprvé termín Mandelův efekt použila výzkumnice zaměřující se na paranormální jevy. Mluvila o něm ve spojení s existencí paralelních vesmírů. Dnes už ale víme, že fakt, že se tolik lidí dokáže nezávisle na sobě shodnout, že si věc pamatují jinak než zbytek planety, souvisí s kolektivní falešnou pamětí. Moji milí zvědavci, pokud chcete o falešných vzpomínkách a Mandelově efektu někomu vyprávět, ale nestihli jste si všechno zapamatovat, tak nevadí. Už teď se to na webu Rádia Junior můžete poslechnout znovu, kolikrát chcete. A pokud vás napadá nějaká zajímavost, o které moc lidí neví, tak my určitě napište a třeba se objeví v nějakém dalším dílu. Zvědavce. Tak ahoj.