10. ledna a 26. února 1942 se v ghettu Terezín odehrály 2 1. a poslední popravy. K hrůznému divadlu byli přizváni někteří ze židovských obyvatel ghetta, aby o něm později mohli vyprávět. Nacisté tak chtěli šokovat, vyděsit a ochromit. Snažili se zlomit vzdor všech mužů, žen a dětí uvnitř ghetta. Potřebovali, aby byli ochotní poslouchat a nastupovat do likvidačních transportů do vyhlazovacích táborů. Nešlo jen o jeden z mnoha válečných zločinů, ale o mimořádně účinný zastrašující nástroj, který za 160000 vězňů chtěl udělat stádo ovcí. Jsou zločiny, na které se nesmí zapomenout. O jednom z nich bude pořád Lucie Korcová.

Téma plus.

Třetího ledna 1942 jsem byl kvůli údajnému nedovolenému obchodu, tedy dovozu potravin a tabákového zboží do tábora, odvezen do táborové věznice. Mezi zadrženými se nacházel také jistý pan Federer z Prahy, starý asi 42 let a Vetchý trpěl poruchami rovnováhy a měl nejistou chůzi. Při chůzi našlapoval jen na paty. Federer přijel s prvním transportem do Terezína. Sedmého prosince 1941 přijel druhý transport do Terezína k odbavení. U příjezdu transportu, tedy k odebírání zavazadel, byl nasazen také pan Federer. Stál vedle jednoho kufru a nehýbal se. Pan Berg ale šel okolo a křičel na Federera s rozkazem, že se jej má chopit. Federer chtěl kufry uchopit. Kvůli poruše rovnováhy zavrávoral a pohyboval rukou nad držadlem kufru tam a zpět. Bergl byl Federera svoji rákoskou, kterou měl většinou u sebe. Pak zavolal policejní hlídku a nechali odvézt do táborové věznice. Dříve to byla jezdecká kasárna. Všichni uvěznění byli vyslechnuti a Federer byl obviněn Berglem, že jej skutečně napadl. Že to neodpovídalo pravdě, mohou dosvědčit, jelikož jsem stál v blízkosti Federera, když na něj Bergl řval a bil jej. 10. ledna 942 byl Federer oběšen s ještě dalšími osmi táborovými obyvateli. Já sám tento čin nemohl pozorovat, neboť jsem byl propuštěn teprve o čtyři dny později. Bergl ale každopádně vyslovil rozsudek smrti, který byl kriminálním vězněm i jménem Fischer vykonán, působil v táboře jako kat. Fischer byl duší řezníkem, pocházel z Prahy a byl později nasazen jako chápou krematoria v koncentračním táboře Osvětim. Přišel o život při povstání vězňů v Osvětimi v říjnu 1944.