Příběhy pokladů

Harrachové toho pro Krkonoše udělali mnohem víc, než jen že tam dostali lyže

Příběhy pokladů

Harrachové toho pro Krkonoše udělali mnohem víc, než jen že tam dostali lyže
Skokanské můstky v Harrachově

Plus

Většinou si jméno Harrach spojujeme s lyžařským centrem, které nese tohle jméno, a s tím, že právě díky Harrachům se do Krkonoš dostaly lyže. Jenže pro tenhle region a v 19. století i celé národní obrození toho příslušníci česko-rakouského rodu udělali mnohem víc. Rod Harrachů připomeneme v dnešním díle Příběhů pokladů Patricie Polanská.
Patricie Polanská

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Sklo a čokoláda. Les a lyže. Národní versus monarchie. To by mohla být definiční slova pro působení rodu hrachů v českých zemích byly diplomaty a vysocí církevní představitelé ve službách vídeňského dvora, ale také upřímní zastánci a mecenáši české věci a české emancipace v rámci monarchie, vynikající hospodáři, kteří udělali mnoho pro hospodářský rozvoj Krkonoš a Podkrkonoší. Tamní turistiku a nemůžeme minout lyžařského sportu. Právě kvůli tomu posledně jmenovanému je především známé. A to je opravdu málo. U poslechu dnešního pořadu vás vítá Patricie Polanská.

  • Příběhy pokladu.

  • Poprvé se v Harrachově v českých zemích zmiňují koncem 13. století v Rožmberské darovací listině týkající se vyšebrodského kláštera. Vrcholu politické angažovanosti dosahují představitelé rodu v 17. a 18. století, kdy se pohybují mezi Čechami, Moravou a Vídní. Ostatně mohli jsme mít i papeže zrodu hrachů. Pražský kardinál Arnošt Vojtěch z hrachu korunoval tři české krále Ferdinanda třetího, Ferdinand čtvrtého a Leopolda 1. 2 české královny, vysvětil několik 1000 kněží a kolem 650 kostelů, ale je spojen například s tolik diskutovaným mariánským sloupem na Staroměstském náměstí a obecně samozřejmě s rekatolizací po bitvě na Bílé hoře. Byl ovšem proti násilnému vyhánění nekatolíků z Čech. Jak mi řekl historik Jan Luštinec, bývalý ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici, jednom ze sídelních měst rodu říkal, s níž jsme hřích, a ne ne hříšník. On říkal o tom musíme je přesvědčit láskou. Musíme přesvědčit i tím, že budeme sami žít pěkně a že je to nějakým způsobem žít a ne, což bylo moudré, protože věděl, že taková věc pak bude mít také nějaké trvání. No a hrál tedy důležitou roli třeba u papežského dvora. A mimochodem byl také kandidátem na papeže, horkým kandidátem a vlastně jenom o krůček tenkrát nevyhrál.

Více z pořadu

Ostatní také poslouchají

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu