Příběhy pokladů
Harrachové toho pro Krkonoše udělali mnohem víc, než jen že tam dostali lyže
Příběhy pokladů
Plus
Většinou si jméno Harrach spojujeme s lyžařským centrem, které nese tohle jméno, a s tím, že právě díky Harrachům se do Krkonoš dostaly lyže. Jenže pro tenhle region a v 19. století i celé národní obrození toho příslušníci česko-rakouského rodu udělali mnohem víc. Rod Harrachů připomeneme v dnešním díle Příběhů pokladů Patricie Polanská.
Patricie Polanská
Přepis epizody
-
Sklo a čokoláda. Les a lyže. Národní versus monarchie. To by mohla být definiční slova pro působení rodu hrachů v českých zemích byly diplomaty a vysocí církevní představitelé ve službách vídeňského dvora, ale také upřímní zastánci a mecenáši české věci a české emancipace v rámci monarchie, vynikající hospodáři, kteří udělali mnoho pro hospodářský rozvoj Krkonoš a Podkrkonoší. Tamní turistiku a nemůžeme minout lyžařského sportu. Právě kvůli tomu posledně jmenovanému je především známé. A to je opravdu málo. U poslechu dnešního pořadu vás vítá Patricie Polanská.
-
Příběhy pokladu.
-
Poprvé se v Harrachově v českých zemích zmiňují koncem 13. století v Rožmberské darovací listině týkající se vyšebrodského kláštera. Vrcholu politické angažovanosti dosahují představitelé rodu v 17. a 18. století, kdy se pohybují mezi Čechami, Moravou a Vídní. Ostatně mohli jsme mít i papeže zrodu hrachů. Pražský kardinál Arnošt Vojtěch z hrachu korunoval tři české krále Ferdinanda třetího, Ferdinand čtvrtého a Leopolda 1. 2 české královny, vysvětil několik 1000 kněží a kolem 650 kostelů, ale je spojen například s tolik diskutovaným mariánským sloupem na Staroměstském náměstí a obecně samozřejmě s rekatolizací po bitvě na Bílé hoře. Byl ovšem proti násilnému vyhánění nekatolíků z Čech. Jak mi řekl historik Jan Luštinec, bývalý ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici, jednom ze sídelních měst rodu říkal, s níž jsme hřích, a ne ne hříšník. On říkal o tom musíme je přesvědčit láskou. Musíme přesvědčit i tím, že budeme sami žít pěkně a že je to nějakým způsobem žít a ne, což bylo moudré, protože věděl, že taková věc pak bude mít také nějaké trvání. No a hrál tedy důležitou roli třeba u papežského dvora. A mimochodem byl také kandidátem na papeže, horkým kandidátem a vlastně jenom o krůček tenkrát nevyhrál.