Francie má od úterka nového premiéra. Mladičkého 34 let a jeho Gabriela. A ta loď, člověka z nejbližšího okolí prezidenta Macrona, který stál jako mladý muž vedle něj už při zakládání jeho nové strany, se kterou Macron hodlal dobýt prezidentský palác. Od té doby ho atol bránil kdykoli, ať už byl prezident pravdu či nikoliv. Profil nového premiéra je typický pro mladou gardu, která obklopuje Macrona. Úspěšný, dynamický, ambiciózní mladý muž, který umí dobře komunikovat. A v tom spočívá jeho úspěch. Pochází z nikoli chudé rodiny, chodil do nejlepší pařížské střední školy, vystudoval politologii a práva. I jeho genealogie je typická pro určité vyšší střední vrstvy Francie. Z otcovy strany židovští předci z Alžírska a Tuniska, z matčiny Ruska, bílá emigrace z Oděsy s řeckými kořeny a s vazbou na ortodoxní církev. Už na studiích se vrhl do politiky od 17 let socialistické strany. Tu potom opustil, aby se přidalo k Macronovi. Jako mnoho jiných mladých socialistů vnímal ale levicovost podstatně jinak než starší členové. Volný trh, soukromá iniciativa a liberalismus nebyly pro něj problémem. Ve 23 letech je už členem kabinetu ministryně zdravotnictví, v 28 poslancem za novou Macronovu stranu. Přes své mládí se v parlamentu ukázal jako výrazná tvář. Nechybělo mu sebevědomí a odvaha. Byl pracovitý, šikovný moderátor, uměl dobře pracovat s médii. Toto šikovnost spolu s absolutní loajalitu vůči Macronovi mu otevřela dveře do nejvyšší politiky. Brzy se stal členem kabinetu premiéra a žije v registrovaném partnerství s prezidentovým blízkým poradcem. Od loňského července, tedy jen půl roku, byl ministrem školství. Za tu dobu stihl zakázat ve školách islámských ženský úbor a Baja, který halí celé tělo od hlavy k patě a několik dalších reforem. A teď klíčová otázka, proč Macron hodil přes palubu dosavadní premiérku Elizabeth Born a miloval. A ta loď má v úmyslu změnit dosavadní politiku, nebo měl s premiérkou konfliktní vztah? Ne ani jedno, ani druhé. Elizabeth Born byla jeho oddaným pěšákem. Celý život pracovala ve vysokých funkcích pro stát a pro Macrona. Posledních 20 měsíců jako předsedkyně vlády plnila všechna jeho přání, prosazovala všechny jeho reformy. Schytával za ni politické rány. V době, kdy už neměl v parlamentu absolutní většinu, bylo schopno dojednat o mnoho zákonů podporu především u klasické pravice a tam, kde nebyla šance, v parlamentu, prosadil reformy formou dekretů, jež spojilo s hlasováním o důvěře vládě, jak to umožňuje ústava. Těžko najít věrnějšího služebníka státu. Měla ale 1 - vzhledem k politice, kterou musela z Macronovy vůli provádět, byla v národě neoblíben a dvě třetiny Francouzů si přáli její odchod. Je jinde. Popularita byla jako spojité nádoby spojená s popularitou Macronovou, a proto se prezident rozhodl ve snaze zvýšit svůj prestiž u veřejnosti vyměnit ji za nejoblíbenějšího politika svého tábora. Je to ovšem riskantní krok. Jednak se ještě neví, nakolik obmění v celou vládu, jednak všichni Francouzi vědí, že politiku země určuje Macron a premiér že je jeho pouhým vykonavatelem. Takže vyměnit ho či ji v tomto případě nemusí přinést žádné body. A ze všech stran se také na jeho krok už ozývají i hlasy kritiky, že to je jen změna, po níž zůstane vše při starém.