V pondělí málem padla francouzská vláda. Opozici scházelo v parlamentu je devět hlasů, aby jí položila. Co se stalo a co teď bude následovat. Francii posledních měsíců probublává velká nespokojenost a země připomíná sud s prachem. A hodně k tomu přispěla politická citlivost a arogance prezidenta Emmanuela Macrona. Pondělní hlasování v parlamentu se vázalo na jeho chystanou reformu důchodového systému. Podle průzkumů s ní nesouhlasí dvě třetiny Francouzů, a to i za cenu pádu vlády. Macron ji velmi špatně předtím veřejnosti zdůvodnil a velmi neobratně si pro ni hledal většinu v parlamentu. Ukázalo se na ní, co už dlouho říkají jeho kritici totiž že má sice vysokou inteligenci, ale necítíte po každodenní Francie. Nikdy nebyl v místní politice a zemi chce řídit čistě podle svých představ. K tomu připočtěme přesvědčení o vlastní výlučnosti. A u šťastné hvězdě, která ho neopouští. Reformu ne pro jednoho s odbory. Pouze jim oznámil svou představu a nevzal v úvahu nic z toho, co mu říkali. Tím dosáhl něčeho, co Francii už 30 let nepoznala. Proti jeho reformě se postavili společně všechny odborové centrály, včetně reformní, která bývá nakloněna kompromisu. Reformu také špatně vysvětlil veřejnosti. Několikrát zmínil argumentaci, proč dělá jednou, že pro to, aby mohl dofinancovat zhoršující se zdravotnictví, jednou, že pro to, aby nebo důchodový systém v minusu. Chaos ještě zvýšil tím, že text reformy několikrát změnil tak, že si proti sobě poštval lidi i odbory, který původně podporovali. Zdaleka nejde jen o věk 64 let odchodu do důchodu. Výsledkem jeho politické nešikovnosti bylo, že když se mělo o reformě minulý týden hlasovat, vypadalo to, že vůbec neprojde. Macron nemá parlamentní většinu a je nucen ji pro každý zákon hledat ad hoc většinou u prozatím vytrhlo trn z paty tradiční pravice zvaná republikáni, ale tentokrát to už i na část jejich poslanců bylo příliš. Slyšeli od svých voličů, že pokud chtějí být znovu zvoleni, měli by ji odmítnout. Jelikož si Macron nebyl jist, zda k tomu parlament reformu odhlasoval, protlačil i v pondělí, jinak pomocí článku ústavy, který zákon spojuje s hlasováním o nedůvěře vládě, netušil, že pro její pád se rozhodne hlasovat celá třetina poslanců republikánů, čímž vládu jen o fous nepoložili. Kdo sledoval tu nebývalé bouřlivé pondělní parlamentní jednání v přímém přenosu, měl dojem, že se hlasuje o Macronově osudu. Padaly vypjaté hysterické útoky na něj. Téměř stejné z úst nacionalistické pravice Le Penové i levicové opozice, která se chová pod taktovkou svého vůdce Jean-Luc Mélenchon a jakou radikální extrémní? Obojí si přejí. Jedno Macronův pád a zemi dostat na kolena. A prezident nemá prakticky žádné spojence. Reforma je po pondělním hlasování teoreticky přijata, odpor proti ní ale sílí. Veřejnost chce její stažení. Opozice dala stížnost ústavní radě a uvažuje i o referendu. V ulicích dobře. Odbory vyhlásily nové velké stávky. Ve středu vystoupil Macron v televizi, ale jakoby si nebyl vědom závažnosti situace a toho, že země je na pokraji rebelie. Celá záležitost ho velmi oslabila na veřejnosti i v parlamentu. Na rozdíl od něj je ale někdo, kdo si mne ruce a ví, že mu situace nahrává. Marin Le Penová ty události nejspíš otevírají cestu za pár let do prezidentského křesla, protože Macron spoustu lidí zklamal a ono dnes bohužel představuje hlavní opoziční sílu.