Ještě minulý týden se bralo za samozřejmost, že ČNB na svém předvánočním zasedání sníží základní úrokovou sazbu na místo současných sedmi %. Tato sazba měla poklesnout na šest a tři čtvrtě % a podle ní i ostatní úroky půjček, které poskytují komerční banky. Jenže od pondělka, kdy Český statistický úřad zveřejnil svůj odhad inflace za listopad, už je všechno jinak. Experti vesměs připouštějí, že se snížení základní sazby klidně může přesunout do příštího roku. Nelze popřít, že v první řadě jde o symbolickou hodnotu. Jestli bude možné půjčovat peníze o čtvrt % dráže, nebo levněji, není pro nikoho. S tak zásadním snížením sazby by však centrální banka oznámila, že jsme definitivně překonaly inflaci a spolu s ní i krizi, kterou země trpěla. Poctivé čtyři roky po snížení sazby se mohl každý nadechnout a začít plánovat další expanzi, další investici, jakýkoli nový projekt. Pokud ovšem ČNB sazbu nesníží, pak tím dává najevo určitou opatrnost nebo obavu, že se poměry zase mohou obrátit k horšímu. Pokud by lidé nedej bože znovu začali utrácet, mohlo by to inflaci zase zrychlit. Přitom nejde jen o to, jak se ČNB rozhodne, ale o to však udržení úrokové sazby na vyšší úrovni má dostatečné důvody. Potravináři, energetici, vodárny všichni hrozí, že ceny snižovat nebudou. Naopak je po Novém roce dost možná zase zvýší. Může to být bouře ve sklenici vody, ale jak už to v mediálním světě bývá, vyplatí se počkat například do ledna, až bude jasné, jestli příslušní podnikatelé své výhrůžky splní. A jde se však ještě jeden a možná důležitější důvod, proč se bát inflace. Z předběžných dat národních statistických úřadů za listopad vychází, že žádná evropská země nebude mít inflaci přes sedm % s výjimkou Česka, které zřejmě skončí na osmi %. Proti tomu mohou ekonomové leccos namítat. Třeba žena osmi % Česko skončí podle evropské metodiky, podle té národní dopadne mnohem lépe. Nemluvě o tom, že se na vysokých číslech z listopadu projevuje nižší statistická základna z minulého roku. Nebýt těchto okolností, byli bychom někde pod pěti %. Ovšem z pohledu spotřebitelů, kteří platili loňský i letošní ceny z vlastní peněženky, nejsou takové komentáře příliš důležité. Zároveň není pochyb, že rovněž evropská čísla o inflaci mají vysokou symbolickou hodnotu. Každý investor, který bude zjišťovat poměry v ČR, může být zprávou o rekordní inflaci odrazem. Konec roku tak nabízí ještě jedno ekonomické dramat. Paradoxně ho ovšem vyrobila sama ekonomická veřejnost. Čísla o inflaci se používají tak často, až se stávají fetišem, bez něhož nejde učinit jediné rozhodnutí. Zároveň se termín inflace či drahota zpolitizoval v celém středoevropském prostoru. Vlády v Maďarsku, Polsku a dříve i v Česku před volbami snižovaly daně z produktů, jen aby srazily ceny spotřebního zboží či benzinu. Zároveň se přední politici inscenují jako hrdí bojovníci s inflací, kterým by měl jejich spoluobčané vyjádřit vděčnost za to, že souboj tak brilantně zvládli. Věřme tedy, že bankovní rada ČNB bude před vánočními svátky rozhodovat o snížení či ponechání sazeb čistě jen podle ekonomických důvodů.