Dnešní čísla o vývoji inflace uzavřeli obrázek české ekonomiky. Růst cen v listopadu se vrátil k sedmi %. Pokud by se odečetly loňský úsporný tarif, respektive to, že se loni vláda rozhodla za dotované ceny energií, potom je meziroční inflace dokonce už pod pěti %. Zdá se, že inflace tedy plně pod kontrolou. Čísla o inflaci navazují na smršť údajů z minulého týdne o vývoji průmyslu, stavebnictví a trhu práce. A co nám tato data ukazují? Průmysl konečně rostl, nicméně z nejhoršího prý ještě nejsme venku. Problém nemusí být ani tak v samotném tuzemskému hospodářství, jako v napojení na zahraniční trhy. Německý deník Die Welt nedávno Česko označil za nemocného muže Evropy. Stále totiž platí, že ČR je jedinou zemí v Evropě, která se stále ještě nevzpamatovala z propadu ekonomiky, k němuž došlo v průběhu pandemie COVID. Nicméně pokud jde o samotné Německo, tak to je pro Česko něco jako nemocná matka. Její zdravotní stav se plně promítá právě v tuzemských firmách, které jsou s ní dodávkami plně propojen. I zlepšení, které ukázala říjnová statistika průmyslu, proto nemusí být dlouhodobé. Stavebnictví zůstává v hlubokém útlumu. Počet vydaných nových stavebních povolení se vrátil o mnoho let zpátky. Množství dokončených bytů naznačuje, že se ukončují zakázky z minulých let a prudce rostoucí hodnota nových staveb pak v kombinaci s předchozími čísly potvrzuje, že nové byty budou drahé, nedostupné a zdaleka jejich počet nebude odpovídat poptávce. Při tom všem je vlastně zajímavé, že jediné, kde nedošlo ke zhoršení, je trh práce. Sice tu možnost, že přijde lednová vlna propouštění. Nicméně dlouhodobý převis poptávky po zaměstnancích naznačuje, že firmy jsou ochotné držet lidi v případě mírného poklesu zakázek. Stále totiž převažuje nabídka volných pracovních pozic nad poptávkou. Podle mnohých ekonomů se Česko dostalo do problému tzv. ekonomiky pasti středních příjmů, což znamená, že začíná být drahé pro zahraniční investory a současně nedostatečně technologicky vyspělé, aby mohlo konkurovat vyspělým zemím samo. Údaje z posledních dní naznačují, že oživení ekonomiky bude trvat déle a bude menší, než se očekávalo ještě v létě. Na druhou stranu významný pokles inflace, která se relativně rychle dostane k dvouprocentnímu inflačnímu cíli, ukazuje, že se blíží pokles úrokových sazeb. A i když všichni varují, že na levné peníze si ještě počkáme a že není vůbec jasné, zda se úroky dostanou pod dvě %, jako už několikrát v minulých dvou dekádách. Pokles sazeb možná už na posledním prosincovém zasedání centrální banky je velmi pravděpodobný. A jako už tolikrát v minulosti se opět ukáže, že doping levných úroků může nahradit nedostatky ekonomiky, jejichž náprava trvá a určitě bude trvat podstatně déle.