Zdá se být plně v řádu věcí, když se ekonomičtí lídři vlády i opozice sejdou u prezidenta Petra Pavla, aby spolu rozmlouvali o důchodové reformě. Nakonec hlavní prezidentským poradcem pro penzijní problematiku se stal Vladimír Bezděk, podle kterého se dříve jmenovaly dvě komise k důchodové reformě složené z expertů i politiků. Zásadní průlom sice nepřinesly, ovšem naučili politiky různých barev, aby se o penzích neideologicky a věcně pobavili, tak se něco podobného zkusit do třetice. Rozdíl je pouze v tom, že se tentokrát sice budou bavit o penzích, o reformě se však mluvit nebude. Je pravda, že se návrhu, který vypracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením Mariana Jurečky, reforma říkat. Správnější by však bylo použít termín parametrické změny. Ministerský návrh mírně posouvá věk odchodu do penze, rovněž mírně snižuje náhradový poměr mezi odvedený pojistným a vyplaceným důchodem, zvyšuje pokuty těm, kdo do penze odejdou předčasně. Jenom se mění parametry, aby se stávající penzijní systém dal financovat i v příštích letech a pokud možno se nepropadal do dluhů. Něco podobného ministerstvo prosadilo v roce 2011. Změny byly dokonce o něco výraznější. Přesto se návrhu říkalo malá reforma. Tím se měla odlišit od skutečné reformy, která měla obsahovat systémovou změnu. Dnes Česko využívá průtokových systém, když se aktuálně odvedené pojistné zaměstnanců automaticky přerozdělí mezi stávající důchodce. Reforma plánovaná a nerealizovaná před 10 lety byla sice také opatrná, aspoň však chtěla zavést druhý penzijní pilíř, tedy penzijní fondy, do kterých by si každý ukládal peníze a právě tyto peníze by mu byly později vyplaceny. Nepochybně by se tím zavedlo něco nového. O podobných novotách dnes není řeč. Vláda, opozice se budou bavit výhradně o tom, jak nastavit parametry, aby se zlepšila finanční situace systému a zároveň příliš nezhoršila pozice důchodců či zaměstnanců. Neříkat parametrickým změnám. Reforma přitom dává dobrý smysl. Příští vláda může vrátit zpátky, jak se ostatně stalo změnám tzv. malé reformy z roku 2011. Málokterý politik odolá pokušení pomáhat důchodcům, kteří patří k nejcennějším voličů. Skutečná penzijní reforma vypadá úplně jinak. Především by se neměla týkat jen důchodců a toho, jak vysokou penzi jim stát může zajistit. Konkrétně v Česku by měla napravit neudržitelný stav, kdy každý zaměstnanec odvádí na penzijní pojištění 28 % z hrubé mzdy, tedy nejvíc v celé Evropě. V důsledku je v Česku příliš drahá práce. A jak známo, příliš drahá práce škodí celému hospodářství. Reformou by tedy bylo snížit odvody pojistného třeba na 15 % hrubé mzdy. Samozřejmě se pak objeví otázka, z čeho tedy financovat důchody. K tomu se stačí inspirovat jinde. Třeba ve Švýcarsku vyplácí polovinu důchodu penzijní fondy a polovinu stát. Odvody do fondu rostou zaměstnancům zvykem, aby své závazky spíše akceptovali. Státní důchod se z části platí stejným průtokovým systémem jako v Česku, zčásti ovšem z výnosu jiných daní. Ani fondy, ani stát přitom nesmí vyplácet důchodcům víc peněz, než mají k dispozici nebo než vyplývá z pojistné matematiky. Technicky nejde o nic složitého, ovšem prosadit takovou změnu vyžaduje od politiků hodně odvahy a šikovnosti. Tyto vlastnosti asi v Česku nejsou k dispozici v dostatečné míře. Proto se také mluví o penzijní reformě, i když to žádná reforma není.