Za poslední čtyři roky nepřišla z ekonomického sektoru tak dobrá zpráva jako počátkem tohoto týdne. Jednou větou spotřeba domácností po letech roste, a to dokonce rychleji, než se čekalo. Čísla o statistiku nemusí mít s realitou mnoho společného. Třeba už proto, že někdy přijdou pozdě, jindy zobecňuji nevýznamný detail. Nikdo si to však nemyslí o posledních zprávách z maloobchodu, jehož bez toho roční růst o dvě a půl % považují všichni analytici za velké překvapení. Pokud by se číslo pocházející z ledna nadále potvrzovala a pokud by dole zůstala také inflace, pak vlastně máme za sebou nejzávažnější problém současné hospodářské krize. Zákazník se samozřejmě nemůže myslet, že od této chvíle nastanou v supermarketech a dalších obchodech, restauracích nebo jiných provozovnách služeb poměry jako v ráji. Statistická šetření jsou citlivá na každý pohyb a zmíněná data o nižších cenách a vyšších tržbách prostě znamenají, že člověk nebude překvapen nečekaným zdražení nezbytného zboží. Zprávy z obchodu mají význam spíše jako situační zpráva o tom, jak si tuzemští zákazníci dokázali poradit s inflací. Předalo se říct, že se leccos užitečného naučili. Všechno začalo na přelomu let 2021 a 2022, kdy začaly na světových trzích růst ceny potravin a trend ještě zrychlil pro ruské agresi na Ukrajinu. Další vývoj záležel na tom, jak rychle zemědělci, potravináři a obchodníci zdražení přenesou na zákazníky a kolik se přitom ještě sami při razii? Zdejší producenti potravin byly v tom ohledu nejrazantnější v celé Evropě s výjimkou kole kouzlit. I tím se staly vzorem i v dalších oborech maloobchodu. Důležité přitom bylo, že zdejší zákazníci nedokázali reagovat a pokorně kupovali stejné zboží za mnohem vyšší ceny. To se změnilo až po šesti měsících tady předloni v létě ty lidé útratu rázně omezil. I obchodníci na podzim reagovaly dalším zdražením. Lidé o to víc omezili spotřebu. Supermarkety a další obchody nechtěli ustoupit ani potom. To, že licenci a čekali, kdy lidé pochopí, že levnější to už nebude. Zákazníci však neustoupili, i když se v médiích mohli dočíst, že s úsporami potápějí ekonomický výkon celé země. Počátkem roku tedy obchodníci s potravinami ustoupili a prodávají zboží o něco laciněji. Rozhodnutím. Ostatně fakt, že výrazně zlevnily i zemědělské suroviny. Ani tím však nejde zakrýt, že byli donuceni svým zákazníkům ustoupit. Stejnou zkušenost zaznamenali skoro ve všech odvětvích maloobchodu. Do zdražovaly jen umírněně pod tlakem nepříznivých okolností. Ten o svůj odbyt nepřišel a nakonec byl tím, kdo na krizovém období utržil nejvíc. To se týká hlavně drogérií a lékáren. Ztráty naopak sčítá ten, kdo zdražil nejvíc, hlavně tedy obchody s obuví a oděvy, případně restaurace a další služby. Od krizí se obvykle očekává, že přinesou obrat k lepšímu. Prozatím se to vyplnilo v tuzemském maloobchodě a službách. Zdejší zákazníci nedokázali dlouho překonat socialistickou mentalitu, podle níž jsou obchodníci něco jako vrchnost, která rozhoduje o tom, co si k tomu že koupit a za kolik. Tentokrát to však supermarkety a další sídla maloobchodu přehnali. Přetáhli gumu, jak se říká, a lidé začali hledat alternativu. Naučili se něco, co měli umět už dávno, totiž že v obchodech je pánem zákazník. Pozitivní signály od Českého statistického úřadu o vyšší spotřebě domácností se nemusí naplnit a může být zase hůř. Ovšem co se lidé během dosavadní krize naučili, to už nezapomenou.