Pořád jsme na hraně recese, bědují někteří analytici. Dozvěděli se totiž, že ekonomika v prvním čtvrtletí nevyrostla o jedno promile, jak Český statistický úřad dosud tvrdil, ale stagnovala na úplné nule. Náladu takové číslo jistě zkazit. Bohužel velký význam však nemá. Přemýšlet, co znamená posun o jedno promile, by bylo velmi podobné hře se skleněnými perlami, o které napsal ve své poslední knize světový spisovatel Hermann Hesse. Hru se skleněnými perlami využil jako metaforu intelektuální práce, která sice splňuje vysoké parametry, nemá však valný smysl, protože odtržena od reálného života. Na druhé straně s plnou vážností stojí zato sledovat ekonomický výkon země. A zpráva o prvním čtvrtletí roku 2023 také může leccos od centra. Situační popis tedy odhaluje, že zdejší ekonomika už třetím rokem klopýtá a že se dosud nevzpamatovala ze šoku z jara 2020, kdy obavy z pandemie donutili nejen českou vládu zavřít všechny obchody a továrny. Nejdříve se nedařilo nastartovat průmysl, který utrpěl tím, jak se přerušily obchodní vazby. Když se průmysl přece jen rozjel, tak přišla drahota a poklesla spotřeba domácností. Tento stav se nezměnil ani v prvním čtvrtletí roku 2023. Lidé pořád nezačali nakupovat, a proto ani ekonomika nemůže vyrůst. Česko v tomto ohledu neprožívá nic neobvyklého. Ovšem konečná bilance je přece znatelně pod průměrem Evropy. Teď se opět potvrdilo, jak důležitou roli při takových těžkostech hra německý soused, který je takříkajíc patronem tuzemského exportu a jehož výkon se dokonce v prvním čtvrtletí propadl, i když také neznatelně, konkrétně o tři promile. Při ekonomickém bezvětří, které právě prožíváme, přirozeně roste frustrace. Lze spekulovat o tom, že také Česko i se svým velkým sousedem stojí na prahu ztracené dekády, kterou zažilo Japonsko v 90. letech minulého století. Také Japonci svázali ta nízké úrokové sazby, které však vedly k mimořádnému zdražení na trhu nemovitostí, tedy k tzv. nafouknutí bubliny. Proto byla centrální banka nucena sazby zvýšit. Bublina praskla a země pak dlouho nedokázala ekonomiku znovu nastartovat. Vláda se sice snažila zachránit situaci drahými a v zásadě zbytečnými dopravními projekty. Tím ale pouze blokovala peníze, které šlo utratit s větším užitkem. Ve zmíněných parametrech je situace v tuzemsku úplně stejná. Přesto podrobnější pohled na novou ekonomickou bilanci může takové depresivní úvahy zahnat. A je pravda, že se najdou také analytici, kteří zoufalství ani zdaleka nepropadají. Pod povrchem čísel je možné rozeznat, že se tuzemská ekonomika zotavuje z předešlých otřesu. Může to ještě trvat, než znovu začne předvádět lepší výkony. Rozhodně však míří správným směrem, upozornil například David Vagenknecht z Raiffeisenbank. I domácnosti to značné míry bojkotují. Drahé zboží a služby. Zatím postupně učí obchodníky, aby se vrátili k reálným cenám, na jejichž základě je možné obnovit spotřebu, přesněji řečeno posílit blahobyt společnosti. Dosavadní omezení spotřeby zároveň vylepšuje bilanci zahraničního obchodu, protože klesají dovozy a přitom se na druhé straně podnikům daří exportovat. Efekt by byl ještě silnější, kdyby se podniky zároveň nezbavovali zásob, tedy výrobků, které se do ekonomického výkonu zapsali už loni, ale za které až letos našli odběratele. Nadějnou vyhlídkou je tedy očekávání, že se všechny pozitivní ekonomické pohyby sečtou a dají dohromady novou prosperitu. Ještě loni si člověk mohl myslet, že klopýtání zdejšího hospodářství potrvá celý rok. Teď se však ukazuje možnost, že vzestup nastane třeba hned po prázdninách.