Se budeme, nemůžeme spěchat, protože většina lidí ho odmítá. Tento názor nad politických kruzích široký ohlas za svůj přijal i ministr financí Zbyněk Stanjura. Tento názor dodává na první pohled žádný smysl. Právě případě eura nemají lidé příliš jednoznačné názory. Podíl občanů, kteří jsou pro společnou měnu, se totiž zvětšuje nebo klesá podle toho, jak tazatele formulují svou otázku. Spojovat třetí obraz průzkumy veřejného mínění má přesto hlubší smysl. Upozorňuje se tím, že při rozhodnutí o vstupu do Eurozóny nehraj ekonomika zvláštní roli. Mnohem důležitější je politika na neurčito. Z průzkumů o euru upozornilo šetření seznamu zpráv. Společnou měnu by uvítalo 60 % dotázaných, z toho 40 % do 10 let. Z 1. 40 % ho odmítá. Přitom existují průzkumy, podle kterých se ono přeji čtyři, nebo dokonce jen dva Češi z 10. Postoj k EU totiž určuje položena otázka. Pokud se zeptám, jestli dotyčný chce euro co nejdříve, pak opravdu souhlasí jen 20 %. S určitou nadsázkou platí, že přesvědčit většinu Čechů pro euro je jenom otázkou marketingu. Stačí se politicky rozhodnout, jestli tento marketing použít. V každém případě není nutné před vstupem do Eurozóny složitě přemýšlet, jestli se to ekonomicky vyplatí. Společná měna ekonomiku jistě ovlivní. Nelze však předem zjistit, jestli to bude mít kladný nebo záporný přínos. Na přelomu století například přijali euro Irové a Řekové. V obou státech si povšimli, že z pozice členů Eurozóny se mohou půjčovat velké peníze a za nízký úrok a mohutně se zadlužili. Následný finanční krach vedl v Řecku k tak hluboké krizi, že se ekonomika dodnes nestihla vrátit na úroveň před Eurem, je zkrachoval trh s realitami a bezmála i banky. Zároveň se však stal evropským přístavem pro americké technologické firmy, jejichž investice vedly k tomu, že se ekonomický výkon zvýšil na trojnásobek. Chudé pobaltské země přijaly euro po finanční krizi z roku 2008 a dvě z nich, tedy Estonsko a Litva, se svou hospodářskou výkonností úrovní spotřeby dotáhli takřka na evropskou úroveň. Ovšem Slovensko a Slovinsko, které do Eurozóny vstoupili o pár let předtím, ekonomiku s eurem zabrzdili. Jejich hospodářský výkon se k evropskému průměru přestal blížit. Slováci se dokonce začaly vzdalovat. Těžko proto definovat pravidlo, co čeká státy, které přijmou euro, aby se přiblížili vyspělé Evropě? Společná měna může být příležitostí se propojit s globálními trhy a zvýšit prosperitu. Může se však stát nebezpečnou hračkou, která ještě prohloubí potíže. Pak záleží na tom, jestli má člověk odvahu se do dobrodružství s eurem pustit, anebo jestli dá přednost opatrnosti. Lze to celé říci jednou větou. Jednoznačné ekonomické důvody pro přijetí neexistují, nejsou však ani proti němu. Kdo tvrdí něco jiného, chce prostě jen zdržovat. Nebo jak upozornil Ladislav Minčič z Hospodářské komory, debata o ekonomických výhodách eura odvádí pozornost od toho, v jakém politickém kontextu o euru debatuje ČR. Její zástupci podepsali v rámci smlouvy o přistoupení do EU závazek, že přijmeme euro okamžitě. Jak tomu splní na ekonomické podmínky. Ten závazek nejde zrušit bez toho, že s tím bude souhlasit dalších 10 států, které vstupovaly do unie spolu s námi a podepsali stejnou smlouvu, můžeme z politických důvodů zdržovat. Věčně to však nepůjde, tedy v případě, že se nerozhodneme vystoupit z EU úplně.