Cesta ke stabilitě v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoli ve zvyšování daňové zátěže. Zlatá slova, uznale zakývá hlavou daňový poplatník, který si to přečte v programovém prohlášení vlády Petra Fialy. Okamžitě si však musí uvědomit, že věta platí v jakémsi paralelním světě, který nemá s obvyklou realitou nic společného. Stačí napsat do vyhledávače na internetu slovo daně a pak už nezbývá než čelit nepřehlednému výčtu návrhů se odvody občanů a podniků budou pokud možno už od příštího roku zvyšovat. Největší popularitu získal návrh na zvýšení základní sazby daně z přidané hodnoty z 20 na 23 %. Podle dalších návrhů se dolní sazba DPH zvýší z 10 na 13 nebo 14 %. Anebo tu je ještě lepší možnost, totiž přesunou do vyšší sazby některé položky, jako jsou pivo, slazené nápoje, knihy a léky. Samozřejmostí je zvýšení spotřební daně na tabák a alkohol. Zdá se ovšem, že u vína to nevyjde. Daň příjmu podniků vyroste o dvě %. Zaměstnanci ze svých příjmů nebudou odvádět jako dosud 15 %, ale 17 nebo 21 %. Speciálně pro boháče bude vyšší sazba bude 20 nebo až 31 %, tak z nemovitostí bylo nejlepší zvýšit na dvojnásobek a pak i valorizovat o inflaci. Pojistné se musí zvýšit aspoň živnostníkům a dohodářům. A ve výčtu by se dalo pokračovat. Na divoké smršti daňových valorizací je nejzajímavější ten rozměr, že autoři jsou výlučně politici z vládních stran, které se hlásí k pravému středu. Kolektivně však zaplály pro myšlenku, že nejlepším receptem na všechny světové bolesti je vyšší daňová kvóta. V Česku se v posledních 10 letech podle ministerstva financí pohybovala mezi 30 a 35 % hrubého domácího produktu. Je tedy načase následovat státy jako Dánsko a Francie, které se už před námi odvážely k výšinám 45 % z celkového zdanění. Konečně to někoho napadlo. Takový názor je třeba respektovat. Na druhé straně stojí za pozornost, jak probíhající debata o daních nejvíc ze všeho připomíná schůzi bytového družstva. Každý z členů má spoustu nápadů, jak vylepšit nejbližší okolí svého bytu. Jeden chce vymalovat chodbu, druhý opravit elektrické vedení, další přeložit střechu, vyměnit venkovní dveře, obrousit schody, postavit výtah, odvézt nepořádek ze sklepa. Takové schůze obvykle skončí chaosem, hádkou a zmateným rozchodem. Lze předpokládat, že debatu na úrovni pěti vládních stran se podaří udržet pod kontrolou. Ovšem stojí za pozornost, že stejné nadšení a vynalézavost jako družstevníci při opravách projevují vládní politici právě při vymýšlení, koho obrat o co nejvíc peněz. Vypadá to, že nově zapálení nadšenci pro koncept vysokých daní mají pro své plány neprůstřelný argument. Schodek rozpočtu nabyl nezvladatelných rozměrů a jinak než daněmi ho nesnížíme, pokud nechceme škrtat v penzích, zdravotnictví, podporách pro chudé rodiny s dětmi. V tomto směru je třeba nabídnout vládním politikům protiargument. Značnou část schodku tvoří výdaje, které jsou pouze v rozpočtu pro letošní rok. Konkrétně se jedná o cenový strop pro elektřinu a plyn, odpuštění odvodů za obnovitelné zdroje, nižší sazbu spotřební daně za naftu. Pokud tedy vláda nepodlehne tlaku lobbistů a neprodloužili jmenované úlevy do příštího roku, pak bez práce ušetří víc než 100 miliard a oblíbené zvyšování daní může ještě na čas odložit.