Kdo se neozve, nic nedostane. Také tímto způsobem lze nahlížet na rozdělování státních financí v ČR. Zároveň to neznamená, že kdo se ozývá, dosáhne svého. Pokud však vzbudí veřejný zájem, udrží šanci na úspěch. Potvrdit to mohou nespokojení lékaři. Jejich pohrůžka zrušením dobrovolných přesčasů v nemocnicích přispěla k další sérii jednání s ministrem zdravotnictví. Mohou tak nadále doufat, že v budoucnosti vydělají odpovídající peníze bez toho, aby museli vykazovat stovky hodin přesčasové práce. Podobnou cestou se hodlají ubírat školské odbory. Ty po prostudování návrhu státního rozpočtu na příští rok pochopili, že v něm chybí dostatek peněz na platy kuchařkám, školníkům, ekonomům, asistentům a dalším lidem, kteří se skrývají pod souhrnným názvem nepedagogičtí pracovníci. Není to úbytek financí jediný. Už předtím se škrtalo v penězích určených na pořízení pomůcek. V nedaleké budoucnosti by se zase finanční zdroje měly hledat ve snížení počtu učitelů. O nespokojenosti s odměňováním vysokoškolských pedagogů ani nemluvě. Měřeno penězi se konkrétní činy poněkud rozcházejí se slovy o tom, že vzdělání je jednou z priorit této vlády. Školské odbory se to chystají hlasitě připomenout. Vyhlásili na konec listopadu výstražnou stávku. Až konkrétní účast na ní může názorně ukázat, zda nespokojenost s přístupem vlády ke školství je tak velká, jak odbory naznačují. Zatím to nevypadá na to, že by se do protestu zapojily všechny mateřské, základní a střední školy. Některých místech může být podpora stávky pouze symbolická. Rovněž reakce veřejnosti se zatím týká spíše obavy o to, kdo se v průběhu protestu postará o děti, než zájmu o příčinu jeho konání. Přitom na vyznění stávky záleží, jak budou brát politici požadavky vážně, i když pro jejich splnění by nemuseli sahat příliš hluboko do kapsy. Suma kolem pěti miliard korun může vypadat na první pohled závratně, jde však o zanedbatelnou částku v rámci plánovaných výdajů státního rozpočtu na příští rok, které převyšují hranici dvou bilionů korun. Pět miliard je pouhou kapkou v moři, do kapitoly školství však musí přitéct z jiné části státního rozpočtu. Bude záležet na ministrovi Mikuláši Bekovi, zda o tom koaliční partnery přesvědčí. Návrh leží ve sněmovně a stále ještě existuje prostor k dílčímu přesunu peněz. Na síle protestu a na reálné hrozbě jeho opakování bude záviset, zda se to podaří. Bez ohledu na to by budoucnost školství v ČR neměla být závislá na schopnosti ozvat se v momentu, kdy hrozí zhoršení podmínek pro vzdělávání. Dostatek financí pro školství by měl být jednou ze základních podmínek, jak posunout Česko k vyspělé společnosti 21. století.