Budu mluvit dlouho a konkrétně, vzkázal na úvod zářijové sněmovní schůze Andrej Babiš. Své předsevzetí splnil především v délce svého vystoupení. To se však mělo týkat programu zmiňované schůze, takže k dané věci většinou nemluvil. Když ho na to upozornil a předsedající schůze reagoval, že bude hovořit, o, čem bude chtít. Jak řekl, tak se i stalo. Předsedající schůze na usměrnění předsedy hnutí ANO po opakovaně neúspěšných pokusech nakonec rezignoval a Andrej Babiš mluvil přes šest hodin. Nutno připomenout, že k navrženému programu schůze zkrátka natahoval čas, chcete-li obstruoval. I když jednací řád sněmovny umožňuje odejmout nedisciplinovaným řečníkům slovo, v praxi se někdy obtížně uplatňuje. Stačí připomenout incident z března, jehož aktérem byl v dolní parlamentní komoře právě Andrej Babiš. To mu vypršel předepsaný časový limit. Na výzvu, aby své vystoupení ukončil, nereagoval. Po vypnutí mikrofonu došlo k drobné strkanici. Andrej Babiš nadále hovořil a předsedající schůze odešel ze sálu a tím probíhající schůzi přerušil. Zkrátka boj proti obstrukcím může někdy nabídl ve sněmovně formu frašky. Třeba v momentu, kdy si obě soupeřící strany vykládají jednací řád po svém. Ve zmiňovaném případu omezila vládní většina možnost neomezeně mluvit i těm, kteří mají přednostní právo. Opozice s tím nesouhlasila a konflikt byl na světě. Zkrátka rozsah obstrukcí v tomto volebním období překračuje únosnou míru a jednací řád na odblokování sněmovny nestačí. Proto si vládní většina občas vypomůže způsobem, který není v souladu s pravidly hry. Spoléhá přitom na to, že její prohřešek projde konkrétně u Ústavního soudu, kam se většinou opozice se stížností obrací. Aby jejich šance na úspěch byla malá, nechá vláda většinou opozici několik hodin obstruovat a potom si vynutí hlasování. Dá se očekávat, že podobný osud čeká i jednání o konsolidačním balíčku. O něj se vláda s opozicí přetahuje ve sněmovně desítky hodin. Týkalo se to tzv. prvního čtení, kdy se rozhodovalo o tom, zda bude balíček vrácen vládě nebo postoupen k dalšímu projednání. Bez obstrukcí se neobejde ani tzv. druhé čtení. Při něm se nehlasuje a pouze se podávají pozměňovací návrhy. Těch má opozice připraveno několik desítek. Pokud bude každý z nich důkladně vysvětlovat, může natáhnout jednání sněmovny na dny. Přitom vládní koalice jen obtížně může zamezit tomu, aby zmiňované návrhy nebyly předkládány. To by jí velmi pravděpodobně neprošlo u Ústavního soudu. Takže svým způsobem formální část celého procesu přijímání zákonů poskytuje velký prostor pro obstrukce, kterým se těžko brání. Opozice si je toho vědoma a sebevědomě prohlašuje, že tzv. druhé čtení ke konsolidačním balíčku může trvat klidně i týden. Přesto zákonodárci neprojevují dostatečnou snahu změnit jednací řád. I v budoucnu tak může dojít k tomu, že se program schůze bude projednávat desítky hodin, byť proto nebude existovat pádný důvod.