V hnutí ANO se cosi děje. Andrej Babiš přenechal stínovou vládu Karlu Havlíčkovi a parlamentní dohadování Aleně Šilerové. A sní o Bruselu. To není legrace, ale reálný. To k jeho úvah. V rozhovoru pro deník přiznal, že by ho bavilo vést kandidátku ano do Evropského parlamentu a prosazovat tam české zájmy. Těmi je podle něj například společná léková politika a především zastavení, jak říká, zeleného fanatismu, který povede ke zničení tuzemského i evropského automobilového průmyslu. Hnutí ANO je v europarlamentu součástí skupiny obnovy, kam patří též Macronovi europoslanci. Jedním z jejích hlavních cílů je vytvořit z Evropy světovou jedničku v oblasti ochrany životního prostředí. To nezní jako překryv záměrů. Je však možné, že po volbách příští rok na jaře by se a naši zařadili do jiné frakce. Důležitější je, proč se Babišovi myšlenky stáčejí bruselským směrem. Zřejmě cítí, že tady je půda krajně nejistá. Průzkumy veřejného mínění sice přisuzují ano nejvíc volebních preferencí, ale to v poměrném systému nemusí znamenat nic. Bez koaličního potenciálu je i třicetiprocentní strana jako nahý v trní. Jiří Paroubek by mohl vyprávět. Teď se nacházíme v bodě zlomu. Pokud v půli května kabinet představí životaschopnou důchodovou reformu a nabídne vyvážený konsolidační balíček, může se nevůle obyvatelstva začít měnit. Sympatie. Sám premiér Petr Fiala tomu příliš nevěří, neboť si uvědomuje, že se nezavděčí všem, ba dokonce většině lidí se životní úroveň zhorší. Schopný politik ovšem i nevýhodou může proměnit v plusové body. Vládní poslanci odhlasovali zákonné zvýšení armádního rozpočtu na dvě % HDP bez jediného projevu odporu ve veřejnosti, aniž by se ministři museli příliš snažit. Lidé tváří v tvář ruské agresi na Ukrajině pochopili, že bezpečnost je na prvním místě a kabinet, který by nezajistil obranyschopnost země a neplnil alianční závazky, by neměl nárok na existenci. Přípravná fáze na oznámení reforem byla mizerná. Vypouštěné balonky byly kdekým propíchnuty ihned, jak opustili Strakovu akademii. Přesto mohly sloužit jako návod, na co se vláda bude muset při vysvětlení svých kroků zaměřit. Nejvíc na rušení daňových výjimek, seškrtání národních dotací, snížení byrokracie či zvýšení spotřební daně z neřesti. Energií plýtvat nemusí, zato se bude muset soustředit na posuny v DPH, růst daně z nemovitosti nebo vyšší věk odchodu do penze a nevyrábět přitom minely typu hádek kolem statistických dat a neschopnosti sdělit, proč máme v Česku nejvyšší nebo skoro nejvyšší ceny plynu a elektřiny v unii. Andrej Babiš ví, že situace se může otočit ve prospěch vládních stran. Další prohru ve sněmovních volbách by neunesl. Naopak v evropském klání, kde je vždy jediná kandidátka pro celou republiku, by hnutí ANO mohlo s náskokem vyhrát a Babiš by končil svou misi jako vítěz. To se ale nestane. Bez něj by jeho politické dítě nemělo doma šanci na přežití. Jakkoli tedy může s evropskou tematikou za rok nabrat body. Tu podstatnou bitvu bude muset svést v Česku na podzim roku 2025.