Měla vláda s předstihem počítat s enormním nárůstem rozpočtových výdajů v souvislosti s mimořádnou valorizací penzí a řešit tento problém daleko dříve? Podle názoru opozičních politiků jednoznačně ano. Kabinet podle nich zneužil možnosti vyhlásit stav legislativní nouze. Ve zrychleném režimu potom vláda prosadila novelu zákona ve sněmovně a upřela tím práva opozici dostatečně se vyjádřit. Zároveň zklamala očekávání seniorů, že jim penze porostou více než podle na poslední chvíli změněných pravidel. Proto se představitelé hnutí ANO obrátili na Ústavní soud. Po pečlivém projednání jim většina ústavních soudců dala najevo, že se mýlí. Nakonec nešlo o drama a těsný verdikt. Odmítnout stížnost hnutí ANO se rozhodlo hned 12 soudců z 15. V minulosti u některých velmi sledovaných kauz jsme byli svědky daleko těsnější ho skóre. Například před lety při snaze opozice zrušit regulační poplatky ve zdravotnictví bylo jen osm soudců proti a hned sedm jich s takovým návrhem souhlasilo. Zkrátka argumenty pro odmítnutí stížnosti týkající se mimořádné valorizace penzí naprosto převážili. Vyplývá z nich, že Fialův kabinet nezneužil možnosti projednávat příslušnou novelu ve stavu legislativní nouze. Měl k tomu podle názoru soudu pádné důvody, byť jsou v takovémto režimu některé lhůty výrazně zkráceny a může být omezena rozprava. Projednávala se nová podoba mimořádné valorizace penzí ve sněmovně desítky hodin. Přispěly k tomu opoziční obstrukce. Její představitelé se s použitím nijak netajili. Není překvapením, že u Ústavního soudu neuspěli s argumentací, že se k tomuto zákonu nemohli dostatečně vyjádřit. Chtějí-li v budoucnosti používat podobné zdůvodnění, měli by si obstrukce pokud možno odpustit nebo je alespoň lépe skrývat. Lze očekávat, že v následujících dnech bude zdůvodnění verdiktu podrobeno nejrůznější kritice. Ta se těžko bude moci opírat právě o malou možnost opozice se k normě vyjádřit. Spíše bude zaměřena na nenaplněná očekávání důchodců. Tam soud dospěl k trochu neobvyklému závěru, že sice mohla být vyvolána, ale pouze na krátkou chvíli. Zároveň zaznělo odůvodnění, že skutečné očekávání nastává v momentu, kdy by měl být důchod vyplácen. Pokud by k tomu v termínu nedošlo a dodatečně by byl snížen, potom by to podle soudu mohl být pádný argument. Vzhledem k tomu, že verdikt Ústavního soudu je konečný a nelze se proti němu odvolat, nemůže být změněn ani v momentu, kdyby opozice předložila řadu pádných důkazů, že se soudci zmýlili. Nelze očekávat, že by k tomu ve skutečnosti došlo. Soud celý případ pečlivě projednali apod. přistoupil i ke zdůvodnění svého rozhodnutí. To neznamená, že rozruch kolem důchodů a jejich zvyšování utichne. Jednak u Ústavního soudu leží další stížnost týkající se tohoto problému, jednak je to téma, které může zajistit podporu velké části voličů. Takže boj o podobu důchodů bude pokračovat. Po volbách pak může vyústit v další změny týkající se důchodového systému, včetně dnes tolik propíraných valorizací.