Po 20 letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických, píše se mimo jiné zakládajícím dokumentu NATO. ČR se využít tuto možnost nechystá. Současná vláda i nejsilnější opoziční strana o takovémto kroku neuvažují. Shodují se na tom, že zajištění bezpečnosti země v rámci Severoatlantické aliance je národním zájmem. Její součástí jsme čtvrt století a v dohledné době by tomu nemělo být jinak. Nic na tom nemění opakovaná snaha Okamurovy SPD vypsat referendum o našem členství v Severoatlantické alianci. Podobné návrhy padaly už v době, kdy ČR do této organizace vstupovala. Tento zásadní krok se bez hlasu lidu obešel. V otázkách národní bezpečnosti by totiž neměli rozhodovat momentální nálady, ale pokud možno chladné strategické uvažování. To politikům ulehčoval postoj občanů ČR. Většina z nich se vstupem do NATO souhlasila. Za 20 let se podpora nikdy nedostala pod 50 %. Ruská agrese vůči Ukrajině názorně ukázala, že se válka nevyhýbá ani Evropě a že se může přiblížit na pár stovek km k hranicím ČR. Právě v takových krizových momentech si mnozí lidé v Česku uvědomují smysl členství v NATO. Od 12. března 1999 mohou počítat s tím, že obrana země dostatečně zajištěna. Severoatlantická aliance funguje na principu kolektivní bezpečnosti. Z příslušné smlouvy vyplývá, že případné napadení jedné členské země je považováno za útok proti NATO. Akceschopnost této organizace záleží na vzájemné spolupráci jednotlivých členských zemí a také na plnění povinností. Zdaleka ne všichni je brali vážně, což narušovalo vnitřní jednotu aliance. Patřila k nim i ČR. Její výdaje na obranu se ani nepřibližovali požadovaným dvěma % hrubého domácího produktu. Naopak v době hledání ekonomických úspor většinou klesaly symbolicky až v roce 20. výročí vstupu země do NATO se dostanou na požadovanou úroveň. Aby to nebyl jev ojedinělý, došlo k přijetí příslušného zákona, který zmiňovanou výší výdajů ze státního rozpočtu na obranu de facto vládě přikazuje. To umožňuje dále modernizovat tuzemskou armádu. Ta od vstupu ČR do NATO prochází proměnou. Zásadní změnou byla její profesionalizace, ke které došlo na začátku roku 2005. Ani zhruba 20 let poté není možné tvrdit, že její transformace byla dokončena. Zároveň se ukazuje, že se nedaří naplňovat plánovaný počet vojáků a také členů aktivních záloh. Zkrátka dostatek peněz sám o sobě kvalitní armádu nezaručí. Právě její dobudování může být českým příspěvkem k lepšímu fungování NATO, tedy organizace, kterou většina politiků a občanů ČR i po 20 letech považuje za nejlepší způsob zajištění bezpečnosti země.