Vojenské zpravodajství odvádí dobrou práci, nechal se slyšet na začátku loňského roku premiér Petr Fiala. Jeho slova tehdy doplnila ministryně obrany Jana Černochová výrokem, že slýchává chválu i v zahraničí. Vyslovené komplimenty se museli dobře poslouchat řediteli této zpravodajské služby Janu Berounovi. Navenek se zdálo, že jeho pozice v čele Vojenského zpravodajství je pevná. Potvrdit to mohla i nedávná návštěva v sídle CIA. Tam Jan Beroun zavítal spolu s premiérem a dalšími šéfy tuzemských tajných služeb, byť mu na podzim vyprší funkční období, očekávalo se, že by jako ředitel mohl pokračovat dalších pět let. Po projednání v příslušném sněmovním výboru a se souhlasem vlády by ho musela jmenovat ministryně obrany tato učinit nehodlá. Naopak ve sněmovním výboru představila Berounová nástupce Petra Bartovského. Potvrdila tím spekulace o tom, že její vztah se současným ředitelem Vojenského zpravodajství byl odměřený. Ministryně obrany mu nedůvěřovala a v zákulisí už několik měsíců vše směřovalo k jeho výměně. Nemožnost další vzájemné spolupráce de facto překryla dosavadní podíl Jana Berouna na zkvalitnění činnosti Vojenského zpravodajství. Přebíral ho totiž v době, kdy byla jeho pověst poškozena. Zasloužila se o to aféra kolem Jany Nagyové, dnes už Nečasové. Ta jako ředitelka premiérova kabinetu a jeho milenka úkolovala tuto tajnou službu, aby sbírala informace o její sokyni v lásce, tedy Nečasově manželce Radce. Aktéři tohoto skandálu byli nakonec pravomocně potrestáni soudem. Zmiňovaná událost mohla znejistět spřátelené zpravodajské služby a snížit jejich důvěru ve vojenské zpravodajství. To si svoje pošramocené renomé postupně napravilo. Jeho fungování v napjaté mezinárodní situaci je oceňováno i v zahraničí. Ostatně Jana Černochová to sama veřejně připustila. Výměna jeho ředitelé bývá poměrně citlivou záležitostí i v dobách mnohem klidnějších. Výběr berou Nova. Nástupce je pravomocí ministryně obrany, ta za něj nese hlavní odpovědnost. Černochová ukázala na současného šéfa kontrarozvědky Vojenského zpravodajství. Jedná se tudíž o člověka zevnitř této organizace, který má s tímto prostředím dlouholeté zkušenosti. Proto by měl na dosavadní práci zpravodajské služby plynule navázat. V době války na Ukrajině a konfliktu v Gaze je to v zájmu zajištění bezpečnosti ČR. Netýká se to pouze výběru nového ředitele, ale také dalšího působení Jana Berouna. O lidi opouštějící takto strategicky důležité posty by se měl postarat stát. Jinak mohou svých znalostí získaných dlouholetým působením ve zpravodajských službách využít způsobem, který nemusí být vždy v souladu s českými bezpečnostními zájmy. Jana Černochová si je toho vědoma. I když nebyla ochotná jmenovat na dalších pět let Jana Berouna šéfem Vojenského zpravodajství, je připravena mu nabídnout další službu pro ČR.