Ukrajinská ústava hovoří o změně na postu hlavy státu poměrně jednoznačně. Dosavadní prezident, tedy Volodymyr Zelenskyj, jehož mandát vyprší v květnu, ve svém úřadu setrval až do okamžiku, kdy bude pro svou misi připraven jeho nástupce, což znamená, že jeho pravomocí skončí až po inauguraci nového prezidenta a ten může vzejít jedině z voleb. Na druhé straně ukrajinský základní zákon konání prezidentských voleb na rozdíl od parlamentních ve válečném stavu výslovně nezakazuje. Podobný zákaz by ovšem mohl. Plynou ze zákona o právním režimu v době válečného stavu. Ukrajinští právníci ale soudí, že je případné prezidentské volby jsou plně myslitelné. V tuto chvíli by se jich ovšem domáhali jen vyložení Zelenského političtí odpůrci. A těch zase není tak mnoho. Legitimitu Zelenského jakožto prezidenta země kromě právních kliček navíc zajišťuje i jasná podpora ze strany Ukrajinců. Podle nejnovějších sociologických průzkumů současné hlavě státu důvěřuje 69 % obyvatelstva, ale na druhé straně se voleb i v dnešní situaci dožaduje jen 15 % občanů a zhruba desetina se jich domnívá, že by Zelenskyj po vypršení svého mandátu letos v květnu měl své pravomoci předat předsedovi nejvyšší rady Stephan Čunkovi. Ostatně je tu ještě jedna okolnost, proč do konce války ponechat úřadě právě Volodymyra Zelenského. Nejvíc by si totiž jeho odchod z funkce přálo Rusko. Svého výjimečného postavení na domácí i mezinárodní politické scéně se tento malý velký muž dopracoval vlastní zásluhou, nejdřív opravdu podivuhodnou proměnou z komediálního herce ve špičkového politika a ve válečných podmínkách, jaké na Ukrajině skoro nikdo nečekal, i v jednoznačného vůdce národa. Jeho slavné já jsem tady, vláda je tady, všichni jsme tady. A případně odpověď na nabídku, že by ho mohl evakuovat americký vojenský letoun. My nepotřebujeme, odvoz, potřebujeme zbraně. Už dávno vstoupily do politických dějin. Jeho jednoznačná autorita zkrátka není formální, ale přirozená. A to Zelenskému nikdo nevezme.