Vládní pětikoalice sice nevybralo svého prezidentského kandidáta, třem jménům ale dala svou obecnou podporu. Zdálo se zprvu, že to pro Petra Pavla, Danuši Nerudovou a senátora Pavla Fischera bylo vítané vyzdvižení z řady praktické souvislosti probíhající kampaně, v níž se bojuje o každý hlas, ale ukazují, že jde spíše o politickou zátěž. Je totiž těžké den z vládní podporu, i když vlastně velmi neformální a volnou, a přitom se v diskusích vyhýbat kritice vlády. Jde samozřejmě o míru této kritiky. Nevynese jí ale nikdo ze jmenované trojice, a tak kampaň vyvolaný chvílemi připomíná proslulý tanec mezi vejci. Tak jako v oblíbeném německém středověkem tanci, z jehož názvu údajně tento vaječný idiom vznikl, našlapují lehce opatrně, aby neurazili, ale tu a tam zkrátka musí šlápnout vedle. Pavel Fischer ještě neusiluje o hlasy Pirátů, ale přece jen je nemusel nadzdvihovat síly nevhodnými výroky o LGBTQ komunitě v politice, když je pirátskou snahou i úsilím stan prosadit manželství pro všechny. Petr Pavel si zase mohl odpustit odborně vcelku nepodložený názor, že vláda zastropovala ceny energií příliš pozdě. Konečný účet pomoci v energetické krizi co bude dělat až po této zimě. A jen stěží lze dnes srovnávat jednotlivé státy mezi sebou. Nejen kvůli odlišnému stavu rozpočtů, ale i kvůli jiné míře populismu pravicového či levicového. Do duše Nerudová je v kritice vlády zatím nejpilnější. Dělala to ostatní už v minulosti i kritizoval odtažitost k reformním krokům včetně důchodové reformy. Nerudová se v kampani profiluje jako sociálně citlivá kandidátka, sympatická žena, která rozumí těžkostem, s nimiž se dnes lidé musejí vyrovnávat, a tak by ráda větší podporu státu, i když její srdce ekonomky volá po cílené podpoře a rozpočtové odpovědnosti. Kandidatura na prezidenta je těžká řehole. Ve snaze získat hlasy těch, kteří by vás nikdy nevolili, si kandidáti volně podpoření vládními stranami, stojí nejen proti těm, kteří je podporují, ale dokonce i proti svým předchozím názoru. Příkladem budiž opět Danuše Nerudová, která je sice dlouhodobě pro vstup Česka do Eurozóny, kampaní ale nedokáže na přímou otázku je 15 euro nebo koruna odpovědět jasně a odhalí tak velkou licoměrnost boje za hlasy. Většiny. Není v tom sama, jsou tu všichni až po uši. V prvním kole volby půjdou dosavadní demokratičtí favorité ale nutně více proti sobě, když proti Andreji Babišovi, který na kritice Fialovy vlády jako nejhoršího kabinetu v dějinách Česka, ne-li lidstva, postavil celou prezidentskou kampaň. Nemá tedy cenu soutěžit s Babišem u hlasy vyhraněných kritiků, kteří přehlížejí souvislosti a předřazují rozčilení a hněv racionální debatě. Na to bude dost času. V druhém kole i se podle klasické poučky volí negativně, tedy proti někomu. Kolo první naopak patří volby pro někoho. Proto je dobré v této fázi ukazovat sebe, ne obličej, který by možná chtěla vidět maso, a většina ne již. Cítění a mentalitu si kandidáti často toporně a marně snaží nahradit.