Názory a argumenty

Petr Fischer: Právo na svátky konzumu

Názory a argumenty

Petr Fischer: Právo na svátky konzumu
Nakupování

Plus

Na Velký pátek je v obchodech opět otevřeno, zatímco o Velikonočním pondělí bude zavřeno. Podle dvojice poslanců ODS Jana Bureše a Pavla Staňka to nedává smysl, a tak je na čase sjednotit prodejní dobu ve svátcích a nejlépe nechat na prodejcích, zda otevřou, nebo ne.
Petr Fischer

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Na Velký pátek bude v obchodech opět otevřeno, zatímco o velikonočním pondělí zavřeno. Podle dvojice poslanců ODS Jana Bureše a Pavla Staňka to nedává smysl. A tak je načase sjednotit prodejní dobu o svátcích a konečně nejlépe nechat na prodejcích, zda otevřou, nebo ne. Po osmi letech dva snaživý poslanci, kterým jde o blaho občanů, opět otevírají boj o právo na konzum v každé vteřině, ale i o smysl svátků a obsah tradic. Co když je tradice v Česku, že se prostě u nás chodí nakupovat, řekl poslanec Bureš. Na této stanici a brány a svobodu podnikání a kapitalismu, který potřebuje mít otevřeno 24/365, což se vyplatí všem lidem, nakupujícím i prodávajícím, ale i státu, který tak vybere více na daních. Nakonec, kdyby se stejně přistupovalo k pracovní době, mohla by ekonomika jet nonstop celé dny a státní domácí kasy by byly vrchovaté. Ale konec ironie. I oba aktivní poslanci, kteří teď probírají jednu z nejpodstatnějších otázek doby, vědí, že lidé chtějí mít nikdy také volno a že i moderní společnosti jsou ve své existenci rytmizován i svátečními dny, jejichž smyslem je oddělit profánní běžné chvíle od doby svátku, jež je v mnoha případech brána jako doba sakrální kapitalismu a svobodě podnikání tedy není nic svaté. Max Weber ve svém slavném a klasickém díle protestantská etika a duch kapitalismu. Ano, i kapitalismus má svého ducha. Nejde o materiální, nýbrž o duchovní entitu. Veber to ve svém díle popírá. I protestantská posedlost prací, kterou převzali také socialistické ideologie, má svůj sváteční limit. Jde jen o to, které svátky udržujeme jako rytmické majáky, mezi nimiž se odvíjí naše společenská existence a k nimž se utíkáme jako k totemu, u nichž se scházíme, abychom se jako společenství sebe potvrdily. České společnosti, která je spíše ateistická, je to kupodivu stále tradiční křesťanská linka. Českému roku vévodí sváteční Vánoce a potom i Velikonoce. Jakkoli opravdu nedává smysl, že Velký pátek mají jiný prodejní a tedy i společenský statut než Velikonoční pondělí. Největší křesťanský svátek jsou Velikonoce a v jejich bolestem centru Velký pátek. Česko je pravděpodobně jediná křesťanská země, kde je tomu jinak. Snaha dvou poslanců ODS udělal z prodejních dobách o svátcích konečně pořádek a dát jim logický řád tedy nutně otevírá otázku, cože to vlastně slavím a jakou tradici a čím uctíváme. Je-li česká tradice v nakupování, bude otevření obchodů celoročně ve dne v noci tou nejlepší, protože permanentní smuteční oslavu, myslíme-li ve svátek, přece jenom čas i na křesťanského Boha. Je volno bez šustění peněz v supermarketu ještě logičtější Mucha křesťanství se mnoha poslancům ODS hodil jako argument a alibi volby v ideologické debatě o manželství pro všechny. Proč se nehodí teď je pozoruhodnou politologickou záhadou. Přesvědčení přece není kabát, aby si odkládalo. Jak libo. Každopádně dělat byznys na Velký pátek, zemích křesťanské tradice, kdy se nekonají mše ani pohřby, je poněkud svatokrádežné. Ale co naplat, jeli skutečným českým svátkem vždy a především nakupování musí být cesta do chrámu konzumu otevřená věčně.

Ostatní také poslouchají